SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Tommy Bolin (29.)

POSLEDNÍ SIOUX
Thomas Richard Bolin se narodil v srpnu 1951 v Sioux City, ve státě Iowa, a byl jedním z těch šťastných dítek, kterým rodiče muziku neodpírali, když se o ní sami intenzivně zajímali. V osmi letech se zbláznit do Elvise, poté co jej zmerčil v jakémsi televizním pořadu, ve třinácti zahořel pro bubnováni. Když si však vypočítal, nakolik by jej vyšla kompletní sada, promptně přenesl zájem na klávesy a hlavně kytaru, jelikož ze všech instrumentů byl právě tento nejsnáze a nejlevněji k sehnáni. Na bicí však ani zdaleka nezanevřel a hrál na ně jako hobby celý život. ("Je to skvělý způsob, jak si zpevnit zápěstí pro hru na kytaru...") Školu příliš v lásce neměl, chtěl se učit muziku a to se příliš nepraktikovalo, nepočítáme-li některé výběrové instituty pro zázračné talenty, hrající ve čtyřech letech Mozarta či Chopina. Po krátké docházce k soukromým kantorům při výuce country and western a havajské kytary, začal čím dál tím častěji prolínat do místní hudební party, obrážel s nimi kluby a hospody, a hlavně se díval a učil se. První "opravdovou" kapelou, kterou postavil byla partička Benny & The Triumphs, s níž řezal hity jako Gloria, Hang On Sloopy či '96 Tears. Školy nechal prozaicky, kvůli dlouhým vlasům a chvíli se potloukal po Státech s přítelem, který musel vypadnout z podobně nonkonformního, leč úsměvnějšího důvodu - nehodlal si před výukou sundat z prstů svých dvanáct milovaných prstenů…

Tommyho zanesl jinošský vítr do coloradského Denveru, kde chvíli hrával s American Standard. Pak se přesunul do Cincinatti, hrával s bluesmanem Lonniem Mackem, ale když kytaristův dům vyplenila policejní razie, čenichající po opiátech a hypnotikách, uprchnul do Boulderu, kde sestavil soubor Ethereal Zephyr. Spolu s bratry Givensovými, Robbiem Chamberlainem a Johnem Farisem se mu podařilo naroubovat kapele prazvláštní styl, sestávající se z jazzu, rocku, blues a psychedelického oparu („Zněli jsme dost anglicky…“), zkrátili si jméno na Zephyr a doslova přes nos vylétli až k nastaveným učím ABC Records (viz diskografie). Rokem 1969 tak začíná jeho profesionální kariéra, pro níž měl však vyměřených pouhopouhých sedm let.

OTROKEM HEROINU
Ve všech kapelách v nichž působil zanechal nesmazatelný otisk svého kytarového mistrovství, které mělo vždy blíže spíš k experimentálnějšímu pojetí rocku, než k jeho ortodoxní tváři, čehož vrcholem byla bezesporu jeho spolupráce s respektovaným bubeníkem Bullym Cobhamem či právě se zmiňovanými Deep Purple. Stále hlouběji však klesal do bažiny drog a alkoholu, v polovině 70. let, kdy stál před dveřmi vpravdě celosvětového uznání, lpěl na heroinu přímo smrtelně. Nástupem k Deep Purple, kam jej jako Blackmoreovu náhradu doporučil zpěvák David Coverdale, si paradoxně přibil do rakve poslední hřeb. Soubor stál před totálním egoistickým rozklížením, topil se ve frustracích a narkotických párty, což vše jen uspíšilo Bolinův předčasný odchod. Pamatuji si, jak jsem se svého času těšil na purplovský live záznam Last Concert In Japan, na němž však Tommy předvádí něco zoufalého. Až o mnoho let později, z bookletu  k dalšímu (tentokrát brilantnímu) záznamu On The Wings Of A Russian Foxbat: Live in California 1976 jsem se dozvěděl, že kytarista byl při onom japonském turné na heroinu tak mocně, až mu droga téměř totálně znecitlivěla prsty! 15. března 1976 vystupuje v Liverpoolu s Deep Purple naposledy a v těžkém komatickém období se ještě vzchopí k pokračování činnosti své vlastní kapely, jejíž chod přerušil kvůli lukrativnímu angažmá u britských králů hardrocku. Vrací se do Ameriky a v květnu vyráží na turné. Deprese, uměle přiživovaná narkotiky a chlastem, jej však tříme v ďábelském stisku. Východiskem se na čas stává studiová práce na albu Private Eyes (posledním v jeho životě), které vychází v září 1976.

ZLATÁ RÁNA
Smířlivá rána jej postaví ještě jednou na vratké nohy. Dokonce angažuje k bicím svého bratra Johnnyho, nikdy nezrealizovanou spolupráci mu nabízí i sám Robert Plant, diskutuje s Glennem Hughesem o zajímavém projektu, jakoby ožívá…

Začátkem prosince 1976 je s kapelou v Miami, kde si užívá několika denního volna po zdařilém předskokanském vystoupení před Jeffem Beckem. Má skvělou náladu, poskytuje rozhovory, pózuje s Jeffem fotografům a nakonec odchází se svou přítelkyní do hotelu Newport Resort. Tam neodolá pokušení a aplikuje si vpravdě solidní dávku heroinu, zlatou ránu. V noci z 3. na 4. prosince upadne do bezvědomí. Přátelé, v obavě z nežádoucí publicity, nevolají doktora, a když se Tommy jakž takž probere, uloží jej do postele. Ráno kolem osmé, v sobotu 4. prosince, si však jeho přítelkyně všimne, že nešťastník vypadá mnohem hůř než v noci a přece jen volá ambulanci. Dříve než záchranka přikvačí na místo- je mrtev. Oficiální příčinou smrti je několikanásobná intoxikace. Za pár hodin je smutná zpráva odvysílána do celého světa a Ritchie Blackmore, který zrovna dlí se svými Rainbow v Japonsku, věnuje Bolinovi přídavkovou Mistreated. Tommy Bolin je pohřben v rodném Sioux City 10. prosince. U otevřené rakve se s ním loučí i jeho přítelkyně a na chladný prst mu navléká prsten, který pro něj ochraňovala. Klenot dostal od jednoho přítele roadieho. Byl navlečen na prstu jistého Jimiho Hendrixe v den, kdy tento zemřel.

text a foto: archiv