A Banquet interview: Potřebujeme pod sebou cítit propast

Vaše debutové album se jmenuje Breath. Myslíte si, že jím lidem vyrazíte dech?

Vyrazili jste za ním na několik dní do Chicaga. Jak spolupráce s ním vypadala?
Richard: Byli jsme ubytovaní přímo ve studiu, odkud jsme si jednou denně skočili pro jídlo do blízkýho supermarketu. Práce začínala kolem oběda a končila o půlnoci, intenzivně jsme hledali nejvhodnější nástroje, ladili zvuky, nahrávali a dokola poslouchali. Bylo skvělý pozorovat Stevovy ruce.

Co všechno jste se od něj naučili?
Michael: Naučili jsme se od něj spoustu nového! Skvělej byl jeho přístup, práce se zvukem. Na základě jeho doporučení jsme komplet změnili i naše koncertní vybavení.
Richard: Jak má znít super rockovej, ale třeba i disco snare (smích)

Měli jste v Chicagu čas něco podniknout nebo jste byli stále jen zavření ve studiu?
Michael: Na prohlídku Chicaga nám bohužel moc času nezbylo – měli jsme asi jeden a půl dne – takže jsme stihli takový ty nejzásadnější turistické cíle jako Willis Tower, Millenium Park a celý downtown, ale my jsme byli unešený i každodenním nákupem v supermarketu blízko studia (smích).

Přečtěte si recenzi alba Breath od Kataríny Strakové.

Albini s vámi natočil jen několik songů z alba, se zbytkem vám opět pomáhal Boris Carloff. Proč nedělal Albini celou desku?
Michael: Tak to bylo z několika důvodů – samozřejmě neměli jsme tolik peněz, abychom tam mohli udělat kompletně celou desku se vším všudy – další důležitou věcí ale bylo, že Steve se spíš specializuje na kytarové věci a v naší hudbě jsou elektronika a synťáky stejně důležité jako kytary.
Mathieu: Proto jsme do Chicaga jeli nahrávat spíš ty rockovější věci a k Borisovi si schovali ty víc 80s. Nicméně, ony jsou ty písničky tak prolnutý jak kytarama, tak synthama, že to oddělit nelze. Proto pro nás bylo hodně důležitý, že jsme se v Electrical Audio hodně věcí naučili a mohli je potom aplikovat i na zbytek desky tak, aby držela pohromadě.

Jste víc spokojení s prací s Carloffem nebo s Albinim?
Michael: Oba odvedli skvělou práci a hrozně jim za to děkujeme. Každý z nich tam má svůj přínos a rukopis. Na této desce jsme se ale i velkou měrou ve studiových pracích podíleli i my sami – např. v produkci nebo Mathieu v editacích.

Je o vás známo, že jste muzice obětovali všechno, odešli jste ze škol, vysáli své kontokorenty... Stále věříte, že se to vyplatí?
Michael: Já A Banquet věřím stále, akorát se stále objevují nové a nové horizonty, které jsme předtím neviděli a které je třeba zdolat. Každý krůček s kapelou výš je extrémně náročný. A to jestli se to teď vyplatí, nehraje roli (= finančně nevyplatí). Ale já nechci prostě dělat nic jinýho než kapelu, proto jsou otázky tohoto typu pro mě bezpředmětný (smích).
Richard: Tahle víra tam právě byla od začátku a jen sílí, proto postupně přicházely ty kroky.
Mathieu: Kdybysme A Banquet nevěřili, jakej by to mělo smysl? Ale nevím, jestli je nutně potřeba mluvit o nějakejch obětech. Prostě jsme se rozhodli, že tohle chceme dělat a tomu všechno přizpůsobili, nikdo nás do toho nenutil. A právě o to je to pro nás celý cennější - že jsme se pro něco rozhodli a postupně se nám to daří, z velký míry svépomocí, realizovat, z toho máme velkou radost.



Velká vydavatelství krachují, nechtějí do hudby příliš investovat a propouštějí lidi. Myslíte, že vy se někdy hudbou živit budete?
Michael: Věřím, že ano – nejsme naštěstí vydavatelství – a propouští se a neinvestuje se tam, kde to nemá cenu ...
Richard: Kdybych si to nemyslel už teď, věci by asi vypadaly jinak. Bláhovej? Jo, jsem.

Máte případně náhradní plán, kdyby to nevyšlo?
Michael: Ne, dělám všechno pro to, aby to vyšlo, záměrně jsem za sebou spálil všechny mosty – alespoň u mě platí, že pokud chci udělat maximum, musím pod sebou cítit tu „propast".
Richard: Do mojí hlavy se náhradní plány nevtěsnají.
Mathieu: Jsme ještě mladý a obecně vzato nemáme žádný velký závazky, tak kdy jindy by měl být ten čas to prostě zkusit se vším všudy?

Očekáváte, že se vám vrátí alespoň peníze investované do natáčení?
Michael: Částečně ano, myslím, že si čeští fanoušci začínají pomalu zvykat, že je správné za hudbu platit – vždyť naší desku už přes týden drží jako nejprodávanější na suprahonline.cz a my jsme jim hrozně vděční!
Mathieu: Máme dluhy kvůli natáčení desky a pak se s námi táhnou ještě další počínaje nákupem aparatury a nahráváním EPčka, takže by nám to samozřejmě dost pomohlo, kdyby se alespoň část těchhle dluhů z prodejů zacelila...

Bydlíte ve společné domácnosti, pracujete spolu, takže spolu v podstatě jste neustále. Nelezete si na nervy?
Michael: Samozřejmě, lezeme. Ale na to, že jsme společně vlastně 24/7, tak to vlastně není tak zlý (smích). Zase za ten poslední ¾ rok jsme se poznali z úplně jiných stránek a svým způsobem je to stále test toho, co vydržíme. Když je pak světová kapela na turné rok společně v tourbusu, tak se takováhle průprava hodí.
Richard: Poslední půlrok jsme žili jako nějaká uzavřená sekta, ale je to super. Co lepšího můžeš ráno slyšet ke startu dne než: "zase ten tvůj ksicht..."

Podívejte se na fotoreport ze křtu alba Breath v pražském Lucerna Music Baru.

Obal k desce vám navrhoval v poslední době hodně oblíbený tatér Musa. Proč zrovna on?
Mathieu: Musovy věci se mi líbily hned od začátku, co jsem se s nimi poprvé setkal asi 2 roky zpátky. Pamatuju si, jak Richard ukazoval na Facebooku Triba nějaký jeho tetování a všichni jsme říkali, že to je prostě bomba. To pak nějak vyšumělo, protože jsme na to beztak neměli prachy, ale občas jsem se na ta tetování díval. Pak jsem nějak zaregistroval, že Musa s komerčním tetováním skončil a začal hodně malovat, no a docela nedávno před vydáním desky jsem na netu narazil na jeho web www.musawork.com, kde jsou k vidění některý jeho práce. To mi hned dalo facku, protože to byl přesně ten styl, kterej jsme hledali. I když se psalo, že nekomunikuje atp., naše hudba se mu zalíbila a docela rychle jsme se sešli a všechno domluvili. Vlastně nás i trochu překvapilo jak hrozně vstřícnej a ochotnej byl. Když jsme pak přišli pro návrhy, byli jsme prostě nadšený!

Nechali jste si při té příležitosti udělat nějaký obrázek i přímo na tělo?
Michael: Nenechali, zatím jsme ve fázi zvažování.
Mathieu: Vypadá to ale, že něco časem bude.

Na image si dost zakládáte, máte poradce, nebo si všechno řešíte sami?
Michael: Image si zatím stále řešíme jen my sami.
Richard: Mám pocit, že ve chvíli, kdy nosíš to, co tě baví, poradce není potřeba.

Deska je venku, jaké jsou vaše plány teď?
Michael: Teď konečně trochu vydechnout, nechat chvíli věci jenom běžet – už jsme to potřebovali. Tenhle poslední rok nás opravdu vyždímal po všech stránkách. Odehrajeme teď několik naplánovaných klubových koncertů a pak se v létě těšíme na první pořádnou festivalovou sezónu!



text: Marta Pušová, foto: archiv, Marie Bartošová, Pavel Mužák