LIVE: Metallica předvedla v Praze milostný akt

METALLICA, MACHINE HEAD, GOJIRA
SYNOT TIP ARENA, PRAHA 
7.5. 2012

Metallica začala turné na oslavu dvacetiletého výročí vydání legendárního „černého alba“ v pražském Edenu, čemuž v předvečer oslav konce války přihlíželo asi třicet tisícovek fandů z Česka i okolních zemí. Přestože se to stalo snad už tisíckrát, je to pořád ono. Mnozí rockoví a metaloví velikáni se stávají karikaturami sebe samých, ale Metallica je pořád IN. A to přesto, že od posledního koncertu v Milovicích na festivalu Sonisphere neudělala žádný zásadní krok dopředu. Změnilo se akorát světelné aranžmá u několika písní.

RETRO: Metallica v Praze v roce 2008 - Samé hity, ohňostroj a instrumentální zdatnost

Ochozy slávistické arény se plnily jen velmi pomalu, ale v prostoru ke stání nebylo k hnutí už okolo šesté hodiny odpoledne. Svůj set si odehrála francouzská formace Gojira a část publika zaujali také thrashmetaloví Machine Head, kteří byli kvalitním úvodem pro skvělý metalový večer.

Pak už s menším zpožděním nastoupila hlavní hvězda večera, když se na bočních obrazovkách objevil šot z westernu Hodný, zlý a ošklivý doprovázený známou melodií Ectasy of Gold.

VIDEO: Takhle šíleně to vypadalo, když hrála Metallica pro 1,6 milionu fanoušků v Rusku v roce 1991

Metallica vtrhla na podium nečekaně s prastarou skladbou Hit The Lights, se kterou se rozsvítily všechny tři obrazovky a Jamesovi Hetfieldovi viděli do krku i sedící pod střechou tribun.

Velký koncert začal. Následovala totiž nesmrtelná pecka Master of Puppets, jejíž refrén zpívaly snad celé Vršovice. Desítky těch, kteří nenaspořili půl druhého tisíce, jen hladově chytaly akordy přes plot arény. Bylo to neuvěřitelné, Hetfield zpíval snad ze všech možných pozic rozlehlého podia. Na každém kroku měl totiž svůj slušivý staromodní mikrofon a užili si ho tak fanoušci ve všech předních místech, stejně tak jako ostatních členů amerického kvarteta. Kdo může říct, že si plácl s Kirkem Hammettem? Po pondělní show hned několik šťaslivců.

Show byla jednoznačně koncipována tak, aby kapela byla co nejblíže divákům, aniž by potřebovala stounovský výjezd do publika.

Hity se valily jako lavina, kapela žádné prostoje neuznávala.Refrén For Whom The Bell Tolls opět zpíval celý stadion. Kdo sem přijel propagovat to „nové vyměklé černé album“? mohli se ptát nejstarší skalní thrashmetaloví fandové ohrnující nos nad mainsteamovým vyzněním některých alb Metalliky při následné vykopávce Blackned. Tu zahráli konečně celou, jak si zaslouží, a diváci to také náležitě ocenili.

Poté už ale přišel čas na zmíněné nejprodávanější album z roku 1991. Začalo písní The Struggle Within a pokračovali My Friend Of Misery. Na Synot Tip Arenu pomalu padala tma a bylo jasné, že tento večer se nikdo nudit nebude. "Metallica is with you, are you with Metallica?" zeptal se tradičně Hetfield, který jinak verbálně s publikem komunikoval zcela minimálně, a rozjel další „černou“ klasiku Of Wolf And Man následovanou obehraným ploužákem Nothing Else Matters, při které v Edenu svítilo snad dvacet tisíc mobilů.

Další hitovkou pak byla Wherever I May Roam, jejíž úvodní riff přivítal velkolepě celý stadion, stejně jako notoricky známou The Unforgiven. Hit střídal hit a ne jinak tomu bylo při písních Holier Than Thou a nezapomenutelné Sad But True. Koncert této čtyřky se od jiných legend liší zejména tím, že zpívají a "paří“ i diváci v „zadních řadách“, což bylo v rámci zmíněných skladeb skvěle demonstrováno. Holt, kdo umí, ten umí, a Metallica prostě ví, jak zaujmout i toho posledního posluchače postávajícího v útrobách stadionu.

Koncert gradoval jako milostný akt, Enter Sandman zvedl ze sedadel i poslední pecivály a v ten moment, když oblohu osvítil menší ohňostroj, už nikdo nemohl pochybovat, že tato show jen tak neskončí.

V rámci přídavku představující nejslavnější skladbu One vytáhla Metallica konečně z rukávu nový prvek – lasery. Jejich obrysy běhaly po tribunách a dodaly slavné písni potřebou mystičnost. Obrazovky zhasly a Eden se ponořil do temné válečné atmosféry podporované výbuchy bomb v pozadí. Škoda jen, že světla nereagovala na změny taktů v nejpovedenějším thrashmetalovém riffu všech dob, dojem by tak byl dokonalý.

Ani to však ještě nebyl závěr, přestože se zdálo, že nic lepšího už nemůže přijít. Starý kus Seek And Destroy to vše dovršil a pak už zcela bez muziky jen Lars Ulrich několik minut rozhazoval paličky aplaudujícímu publiku. Přátelé, kdo z vás to má?, mohla by se ptát Metallica svých kolegů s jistotou, že taková oddanost fandů je unikátní. Spolu s povedenou organizací a minimálními frontami na občerstvení to dohromady udělalo jeden z nejlepších rockových večerů posledních let.

text: Vladimír Michna, foto: Vladimír Komjati

Témata: Metallica, James Hetfield, Synot Tip aréna