RECENZE: Shinedown poskládali album podle matematického vzorce

SHINEDOWN
AMARYLLIS
Roadrunner Records / Supraphon
12 trax / 44:15 min

Shinedown si počínají jako zdatný matematik, který se podle přesně daného vzorce dobere ke kýženému správnému výsledku. Obdobné příklady mimochodem řeší starší spolužáci z Nickelback. Také americké kvarteto s rockovým nápřahem laboruje s líbivě nasládlými melodiemi, ale razanci a dynamiku poměrně drží na uzdě.

Po úvodním energickém rozjezdu Adrenaline se výrazně prosazují bohaté a členité vokály (Bully), tu se dočkáte rozverných dechů, tam tklivých smyčců, onde zase vsuvek akustické kytary a piana. Nad vším zavání úporná snaha zavděčit se co nejširšímu okruhu posluchačů. Je-li libo skotačit, je zde úderná Enemies, citlivkám zase spolehlivě poslouží poněkud plytký ploužák Through The Ghost. Vše profesionálně poskládáno v kompaktní celek, z něhož sice vyloženě neodpadává rezavý hudební šrot, avšak pohříchu ani nevyčnívají zlaté hřeby.

Amaryllis se v podstatě dobře poslouchá, ovšem hlubší a dlouhotrvající dojem nezanechá. To je holt v době všeobecné nadprodukce úděl mnohých. A odpověď na otázku z úvodu? Jelikož naše klasifikace je širší než ta školní, není čtyřka zas taková tragédie.



Daniel Folprecht
4/7