RECENZE: Great Gypsy Soul je důstojná pocta zmařenému talentu

Vydáno 04.06.2012 | autor: redakce

Rýha, kterou zanechal kytarista Tommy Bolin na hudební scéně, je krátká, avšak hluboká. Nekonvenční Američan, nejvíce se proslavivší angažmá v Deep Purple, v nichž nahradil egoistického bručouna a zbožňovaného kytarového titána Blackmorea, však nebyl ortodoxním rockerem. Rád experimentoval, ať už šlo o alkohol a drogy, které jej v pětadvaceti letech zdolaly, nebo o hudbu, jež po něm naštěstí zůstala.

RECENZE: Great Gypsy Soul je důstojná pocta zmařenému talentu RECENZE: Great Gypsy Soul je důstojná pocta zmařenému talentu


bolinTOMMY BOLIN & FRIENDS
GREAT GYPSY SOUL

Edel / earMUSIC/Mystic Production
11 trax / 57:41 min

V duchu výjimečnosti se ostatně nese i aktuální výběr, poskládaný se zajímavě pojatým, ovšem poněkud riskantním záměrem: z původních skladeb a archivního materiálu vyjmout Bolinovy originální party a doplnit je novým, tributním pojetím. Jelikož se však díla chopili vesměs mistři svého oboru, dopadl výsledek nadmíru uspokojivě. S těžištěm v Bolinově zásadní sólovce Teaser tak čile fúzují bluesárna Dreamer s Mylesem Kennedym, najazzlá Savannah Woman v úpravě Johna Scofielda, k reggae přivinutá People People, čistě instrumentální Homeward Strut, kde si s Bolinovým nástrojem báječně „pokecá“ kytara Stevea Lukathera, funkující Sugar Shack ozdobená stále vynikajícím hlasem Glenna Hughese, či s týmž pěvcem a kytaristou Joe Bonamassou hard rockově se vzdouvající Lotus.

Navzdory značnému žánrovému rozptylu a rozličnému uměleckému rukopisu aktérů album vůbec nepůsobí rozháraně a už vůbec nepoznáte, že skladby jsou de facto slepeny z nahrávek oddělených více než třiceti pěti lety. Skutečně důstojná pocta zmařenému talentu.

text: Daniel Folprecht
5/7

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít