SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Dee Dee Ramone (40.)

AMEN RAMONE
V rodném listě měl zapsáno jméno Douglas Coldin, drhnul basu a pěl. Když Ramones vyjeli poprvé na turné, hotelový pokoj sdílel a nejvíc si rozuměl právě s Joeyem. V kapele od samotného začátku nebyl, přibyl až poté, co se odporoučel Ritchie Stern, ale ještě pořád se psal čtyřiasedmdesátý. A nebyl ani u vyhlášení oficiálního rozchodu v roce 1995, to už byl šest let na volné noze, ale nic moc to nebylo. Snad jen sólovka Standing In The Spotlight stála za povšimnutí, méně už deska Zonked v roce 1996. Mile umělá rodina Ramones fungovala vždy jen společně, čím víc se tříštila, tím víc ztrácela na autenticitě a tahu. Je neoddiskutovatelné, že Ramones přispěli k londýnskému punkovému třesku jako američtí vyslanci opěvovaného stylu. V červenci 1976 vyprodali všechny štace svého britského turné a zdravě pochlastali s Joem Rottenem a Joem Strummerem. Anglie svým Ramones rozuměla a milovala je. Doma ve Státech už to tak jednoznačné nebylo, o čemž svědčí i fakt, že jako hrdí newyorčané nejraději hráli v LA. „Je to paradoxní, ale nejblíž do Londýna bylo z LA, tam jsme byli opravdové hvězdy,“ vzpomínal Dee Dee, „jako kdyby na nás čekali, byli hladoví po syrovém punku. Naše mise v LA, to byla vlna tsunami, která pomohla očistit pobřeží od zašlých usazenin.“

Na kost ořezané, krátké písničky bez zbytečných příměsí, úderné až běda, hutné a přesto citlivé, Ramones se prostě stali brutálně čistým výliskem světového punku. Průlomem se stalo jednoznačně album Leave Home v roce 1977. Když o téměř čtvrtstoletí poté zařadili obdivovatelé Ramones U2 do svého koncertního playlistu akustickou verzi písně I Remember You, uváděl ji Bono slovy: „Milujeme Ramones. Sami jsme byli ze začátku silně ovlivněni poezií newyorského punku. Kdyby nebylo Ramones, nejsme ani my…“ Dee Dee v té době psal drtivou většinu textů, nebyla mu cizí, kromě křehkých citůvek, ani ostrá kritika poměrů. Kdo nezažil oceán zdvižených pěstí černě oděných fanoušků třeba při skladbě Commando, nemůže mít představu o síle vystoupení Ramones.

PROBLÉMOVÁ KAPELA
Stále častěji vyplňovali Ramones škatulku „nebezpečné“ a vlivné kapely, vpravdě generačního fenoménu, díky němuž povstalo nové sémě revoltujícího mládí a arbitři morálky a etiky nelenili ani v jejich případě. „Velké problémy jsme měli třeba s písničkou Glad To See You Go, kterou nám odmítali hrát v rádiu, že prý velebíme Charlese Mansona. Ten text jsem ale napsal pod vlivem smrti mé holky Connie, se kterou jsem roky chodil. Nejvíc jim vadilo to, že jsme zpívali o, jak říkali, hrůzných tématech a balili je do veselých melodií a popěvků. Nevěděli, co si o tom mají myslet. Proto taky album Leave Home nevyšlo včas, pořád bylo odsunováno kvůli problematickému obalu, obsahu a bůhvíčemu ještě. Písničku Carbona Not Glue jsme v USA museli dokonce z původního vydání vyškrtnout a nahradit ji skladbou Sheena Is A Punk Rocker, v Anglii se místo ní na desce objevila Babysitter. Strašný šachy…“

Je úžasným paradoxem a pro kapelu nemalým zadostiučiněním, že právě Sheena Is A Punk Rocker vyletěla jako velký hit a soubor získal takové renomé, že následné album  Rocket To Russia dopadem a úspěchem ještě překonalo Leave Home.

Zbytek je historie. Všehoschopní Ramones hrají dokonce ve filmu Rock’n’roll High School a desku End Of Century si pod produkční palec bere sám Phil Spector!

DLOUHÁ OZVĚNA
Punk? Jistě a v případě Ramones jaksepatří osolený, ale byly to i Dee Deeho texty, které kapelu vydělovaly z hlavního punkrockového proudu. Vedle bolavé něhy I Remember You, cynismu Glad To See You Go, či ostrého politického pendantu Commando je tu i šokující ministory You Should Never Have Opened That Door (ty dveře jsi neměla nikdy otevírat), jak vystřižené z morbidního hororu: „Kde je tvá malá, sladká dceruška, matko?/Tady je, právě tady na oltáři/Ty dveře jsi neměla nikdy otevírat/protože už ji nikdy neuvidíš/Ty nevíš, co chci udělat s tou sekerou?/Useknu ti hlavu/Tak radši vypadni a nech mě bejt“. Dee Dee miloval fantaskní filmy téměř všechny jeho texty pro Ramones byly krátkými povídkami s často šokující pointou. To ho bavilo podstatně víc, než ventilovat frustraci z establišmentu a obecných poměrů.

A že jsem vůbec nenakousl, proč půlka klasické sestavy Ramones nepřežila padesátiny? Inu, chlastalo se, chlastalo, drogovalo a žilo nezřízeně, jak se na punks slušelo. Dee Dee oslavil padesátiny na nemocničním lůžku, zdevastovaný jako dětský kočárek pod parním válcem. Kamaráda Joeyho přežil o pouhý rok. Lehce se mu neodcházelo, čert ví, že ne. Ale intenzivně žijící muzikanti umírají už ve chvíli, kdy poprvé udeří do strun a ozvěna jim z lesa odpoví, že ano, že jejich hlas a tón je slyšet po celé oboře. A ohrožený druh hyne a hyne, byť jsou krmelce plné a vody dostatek.

Čest stáda Ramonů přetrvala, tělesná schránka pominula. Život je krátký. Dee-da-doo-da.

text :Jan Petričko, foto: archiv