LIVE: Sting umí zaujmout uši, na oči kašle

STING
O2 ARENA, PRAHA
25. 6. 2012

Šedesátník Sting patří už k těm umělcům, kteří nepotřebují žádnou velkou reklamu a ani velký aktuální hit a posluchači si ho stejně sami najdou.  Brit má ten dar, že je opravdový muzikant a umí se obklopit dalšími výraznými talenty. Nejinak tomu bylo i v Praze, kde vystoupil s dalšími čtyřmi špičkovými hudebníky a jednou vokalistkou. Nejvíce příležitostí k zaujmutí obecenstva měl houslový mág Peter Tickell, který se několikrát dočkal zasloužených ovací, nejvíce asi za svůj výkon v písni Love Is Stronger Than Justice (The Munificent Seven). Ale i ostatní předváděli úctyhodné výkony. Aranžmá písní dávalo prostor jednotlivým nástrojům, zvuk se zbytečně nevrstvil. Jediným kazem na kráse bylo, že se hala nezaplnila do posledního místa, a tak se odraz bicích občas vracel od zadní stěny zpět.

Sting se na svém současném turné (ale v podstatě po celou svou dlouhou kariéru) soustředí výhradně na hudbu. Úplně rezignuje na vizuální stránku, což je v roce 2012 trochu škoda. Navíc v tak velkých prostorách, jakými stadiony jsou, lidi už z poloviny plochy vidí jen malou figurku v obepnutém triku a masivní baskytarou na krku. Pódium nezdobila vůbec žádná obrazovka a ani žádné speciální kulisy. Samotný zpěvák se kromě občasných směšných pánevních pohybů ani příliš nehýbal. Na koukání byla Stingova show docela nuda. Ještě že to stejné nelze říct o umělcově hudbě a hlavně o charismatickém hlase, který, ať to zní, jak klišovitě chce, opravdu hladí po duši.

Sting je výjimečný také v tom, že nabízí velmi pestrou směsici žánrů. Zahraje reggae song, který vystřídá country písničkou. Rockové vypalovačky zjemní popovou baladou a přídavky začne vlivem arabské muziky v písni Desert Rose. Největší šílenství pochopitelně začalo při největším hitu jeho někdejší kapely The Police legendární Every Breath You Take. To se konečně zvedli i lidé ze sedaček, jenže to už byl skoro úplný závěr...

Na úterní koncert se bude vzpomínat jako na povedený, přesto si myslím, že mu scházela jistá dávka energie a cokoliv navíc, byť jen pro efekt. Viděl jsem legendární "žihadlo" poprvé a znal jsem pověst, kterou mu mohou všichni muzikanti závidět. Možná proto jsem čekal, že mi naprosto vyrazí dech a zcela mu podlehnu. To se úplně nestalo. Byl to kvalitní koncert, ale nehodný své doby. Jako bych doma poslouchal pouze live CD, přitom bych byl zvyklý na koncerty na Blu-ray nosičích. A navíc nezahrál Roxanne.

Setlist: All This Time; Every Litle Thing She Does Is Magic; Englishman in New York; Seven Days; Demolition Man; I Hung My Head; Driven to Tears; Fields of Gold; Message in a Bottle; Heavy Cloud No Rain, Shape of My Heart; Love Is Strong Than Justice (The Munificent Seven); The Hounds of Winter; Rhe End of the Game; Never Coming Home; Desert Rose; King of Pain; Every Breath You Take; Next to You



text: Daniel Maršalík