RECENZE: Train připravili pestrou kolekci svěžích prázdninových písní

Vydáno 02.07.2012 | autor: redakce

Dovedu si představit, že pro některé posluchače by mohl být poslech alba California 37 amerických Train objevem a zpříjemněním cesty na prázdniny nebo dovolenou. Možná totiž ani nevíte, že v rádiích často hraná píseň Hey, Soul Sister je z repertoátu právě téhle poprockové kapely, která na sebe poprvé upozornila zhruba před deseti lety albem Drops Of Jupiter.

RECENZE: Train připravili pestrou kolekci svěžích prázdninových písní RECENZE: Train připravili pestrou kolekci svěžích prázdninových písní


trainTRAIN
CALIFORNIA 37
Sony Music
12 trax

Train v čele se zpěvákem Patrickem Monahanem nejsou žádní vykulení začátečníci, ale zkušení muzikanti, kteří se velmi rychle prosadili ve Spojených státech a Kanadě a zaujali i řadu Evropanů přesycených navzájem podobnými britskými kytarovkami. Když si poslechnete energický refrén úvodní This'll Be My Year nebo svěží ska provázející singl Drive By, pochopíte, že tohle je trochu jiný šálek čaje. Jistě, nečekejte zázraky, zůstáváme v poprockovém žánru, v němž už se toho moc vymyslet nedá, ale Train to prostě na svém šestém albu dělaji dobře.

Od muzikantů ze San Franciska nás nemůže překvapit trocha country. Typické kytary a atmosféru vonící dálkami a romantikou nabízí Feels Good At First stejně jako následující Bruises, duet s pětadvacetiletou Ashley Monroe, které to s Monahanem opravdu pěkně ladí. Tohle album ale není pro kotlíkáře, spíše směřuje ke kvalitnímu popu. Proto hurá k dalšímu žánru, tentokrát nás čeká latina s mexickými trubkami a chytlavý refrén v potencionálním hitu 50 Ways To Say Goodbye. O míře vlezlosti téhle místy muzikálové melodie si můžete myslet co chcete, ale těžko popřete, že  Monahan je opravdu dobrý zpěvák.

Je potěšitelné, že tahle kapela se ctí zvládá i tak nevděčnou disciplínu, jakou jsou žádané, ale snadno kritizovatelné rockové balady. Určitě se povedla You Can Finally Meet My Mom s příjemným pískáním, které ji posouvá o muzkantský level výše. O tom, že Train mají potuchy o tom, co je hudební gradace, svědčí We Were Made For This se závěrečným zvukem dud a vyloženě špatná není ani trochu pompézní balada When The Fog Rolls In s klavírem ve stylu Meat Loafa.

Rozpaky mohou vzbudit skladby Mermaid a titulní California 37, posluchač totiž může nabýt dojmu, že do přehrávače omylem místo Train vložil nahrávku Maroon 5. Bonusová nahrávka To Be Loved směřující k dobrému popu však přesvědčí, že její autoři jsou v rámci žánru relativně originálními tvůrci.

Záleží na přístupu posluchače, ale po poslechu hudebně pestrého alba California 37 se může dostavit podobný pocit jako během (ne)závazného prázdninového flirtu. Tedy pravděpodobně žádná láska na celý život, ale hezká vzpomínka na příjemné chvíle.

BEST TRAX:
This'll Be My Year, 50 Ways To Say Goodbye, We Were Made For This
ZKUS TAKY: Maroon 5 Overexposed, Keane Strangeland, Fall Out Boy Folie à Deux

text: Roman Jireš
5/7

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít