Pink

Vydáno 16.07.2012 | autor: Marta Šindlauerová

 

Alecia Beth Moore aka Pink (oficiálně stylizováno jako P!nk) se narodila 8. září 1979 v pensylvánském městě Doylestown. Začínala jako členka dívčí kapely Choice, ale pak dostala příležitost k sólové kariéře a nahrála svou první (čistokrevně popovou) desku Can't Take Me Home (2000), o které ale sama zpěvačka nehovoří příliš ráda, protože na ní "nezní ta pravá P!nk". Nicméně se debut dobře vyjmul v tehdejší době a vzešly z něj známé písně jako Most Girls a There You Go. Debut jí také dopomohl k pěvecké účasti na legendární písni Lady Marmalade z filmu Moulin Rouge a spolu s dalšími zpěvačkami, které se objevují v této písni (Christina Aguilera, Lil' Kim, Mya), získala cenu Grammy.

Kariérní úspěch v sólové oblasti oprávnil zpěvačku k větší umělecké svobodě a k samostatnému výběru spolupracovníků na dalším materiálu, a tak P!nk neváhala a sáhla po jednom ze svých idolů - zpěvačce Lindě Perry z 4 Non Blondes. Společně spolu vyprodukovali album Missundaztood dodnes velmi populární pop rockové songy jako Just Like A Pill, Don't Let Me Get Me a samozřejmě Get The Party Started.

Později si ale Moore chtěla vyzkoušet i čistě rockovou muziku, a tak vydala sice skvělé, ale prodejně nepříliš úspěšné album Try This (2003), se kterým jí opět pomáhala Linda Perry a také punkoví/rockoví hudebníci Tim Armstrong z Rancid a Travis Barker z Blink-182. Nicméně s touto deskou získala P!nk svou první samostatnou cenu Grammy, a to za nejlepší ženské rockové vystoupení s písničkou Trouble.

Po desce Try This si zpěvačka dala tvůrčí i životní pauzu a vrátila se až v roce 2006 s ironicky nazvaným albem I'm Not Dead, které už bylo znatelně více radio-friendly a můžete si z něj pamatovat hity jako U + Ur Hand, Who Knew, Dear Mr. President či Stupid Girls. Ještě větší úspěch jí přinesla další deska Funhouse (2008), ke které zpěvačka přichystala i stejnojmenné velkolepé turné, příznačné především neuvěřitelnými akrobatickými výkony hudebnice.

S takovýmito výsledky se není čemu divit, že u příležitosti oslav desátého kariérního výročí zpěvačky vyšla v roce 2010 kompilace nejlepších hitů, která jako bonus obsahovala ještě i songy Raise Your Glass a především kousek Fuckin' Perfect, který je zajímavý svým naléhavým posláním.

Zatím poslední položkou ve zpěvaččině diskografii je album The Truth About Love (2012), které se dá považovat za její nejúspěšnější, neboť se jí s ním podařilo oslovit nejvíce posluchačů, a to i na platformě YouTube. Z této desky se proslavily především songy Try a Just Give Me A Reason (spolupráce s Natem Ruessem z kapely fun.). V roce 2017 vydala desku Beautiful Trauma (recenze zde).

Zpěvačka je vdaná za bývalého motokrosového závodníka Careyho Harta, s nímž má dvě děti: dceru Willow a syna Jamesona.

Diskografie:
Can't Take Me Home (2000)
Missundaztood (2001)
Try This (2003)
I'm Not Dead (2006)
Funhouse (2008)
The Truth About Love (2012)
Beautiful Trauma (2017)

zavřít