Tramvajová dobrodružství nasáklá močí, zvratky, opileckými excesy nebo (ne)partnerskými hádkami známe všichni. Mám raději milé postřehy z cestování tímhle dopravním prostředkem. Zrovna jako nedávno, kdy jsem spatřil reklamu, která vyzdvihovala super televizi za super peníze. Placatá televize za neuvěřitelných 99.900,-!! Taky si říkáte, jestli je možné, aby se v MHD objevil člověk, kterej vysolí kilo za telku??
Musím se přiznat, že ve chvílích, kdy mě provází špatná nálada, jsem nesnesitelný pasažér. Volím pak především anti-seniorské taktiky... No idiot, co vám budu povídat! Několik takových taktik už na svém kontě mám a při špatných náladách se je nebojím využít, někomu se pomstít přece musím!
Osudného pátku (ještě ke všemu třináctého) lilo! Moje nálada byla ta tam a ve chvíli, kdy jsem vstupoval do tramvaje, bylo jasné, že anti-seniorská taktika je na spadnutí. Tu kterou jsem zvolil tentokrát, jsem kdysi nazval „operace dvojsedačka"! V praxi to znamená, že si sednete do prázdné dvojsedačky k oknu, následuje přísedící a v momentě seniorské invaze „je přece nemyslitelné, že uvolníte místo VY, za cenu přelézání spolusedícího a nastolit tak zbytečné machinace a nevyhnutelný chaos", říkám si, když tohle aplikuju. (no idiot)
Můj budoucí přísedící mi byl v patách. Té dámě bylo cca něco mezi 80-90 lety. Byla o holi, jinak ve skvělé formě a už co vstupovala do dveří, hovořila. Hovořila, byť byla sólo! Hovořila i ve chvíli, kdy si ke mně přisedla. S tím rozdílem, že teď hovořila na mě. Tedy nejen hovořila, její projev odstartovala „píseň" Prší, prší, jen se leje. Následovalo komentování spoře oděné dívky v lijáku s tím, že
„takhle se nám holka nastydneš", až po míjející se autobazar s informací o tom, že
„Němčour si 2x za rok pořídí fáro a Češi maj tu potřebu to pak skladovat a nejlíp s tím kšeftovat".
Zdůrazňuji její věk mezi 80-90 lety. Po plejádě na sebe těžko navazujících vět, jsem ale byl pade na pade. Je to blázen? Není to blázen? Ruku na srdce, ve všem měla dáma pravdu. Venku chcalo (Prší, prší jen se...), holce na chodníku bylo vidět nevkusně až do krku, že bych jí plesknul a co se týče bazaru s auťákama z Němec, taky se moc nesekla..
Definitivní rozuzlení o její způsobilosti přišlo na samotný závěr, kdy dáma zapařený vagon opouštěla. Místo rozloučení jsem postřehnul poslední frázi z jejich úst, která mi vyrazila dech. Mezi futry samootevíracích dveří zaznělo:
„..a do toho ještě ten zlodějskej kretén Kalousek!"
text: Tomáš Fröde www.imodiumband.cz
ROCKBLOG - Tomáš Fröde: Tramvajové postřehy #1
