RECENZE: Testament natočili nejlepší thrash metalovou desku roku

Vydáno 10.08.2012 | autor: redakce

Před pár dny mi na stole přistála obálka s novými deskami od Mystic Production. Když jsem mezi nimi uviděla nové album Testament, přiznám se, že všechno ostatní šlo stranou.

RECENZE: Testament natočili nejlepší thrash metalovou desku roku RECENZE: Testament natočili nejlepší thrash metalovou desku roku


testamentTESTAMENT 
Dark Roots Of Earth
Mystic Production


Pro thrash metal mám prostě slabost a pro tyhle řízky obzvlášť! Jejich poslední řadovka The Formation Of Damnation z roku 2009 patří k tomu nejlepšímu, co se na poli tohoto žánru urodilo, a já, stejně jako spousta dalších, jsem na něm ujížděla pěkných pár měsíců. Zvědavost, jaká bude novinka, byla tak velká (a času bylo tak málo... cesta domů mi nezabere víc než 10 minut), že jsem přímo v autě provedla „rychlonáslech". Uff, tak to bude nářez! Rychle domů, házím disk do přehrávače, v duchu přeju příjemný poslech sousedům, dávám volume doprava (protože metal musí být ku*va nahlas!), a je to tady!

Úvodní Rise Up mi zvedá srdeční tep, adrenalin, mám pocit, že přestávám dýchat, přistihnu se, že třepu šiškou. Zběsilé bicí, nekompromisní kytary, úderná basa a za mikrofonem chlap, co se s tím ani trochu nesere. Mám pocit, že jsem se vrátila v čase do 80. let, do doby, kdy byl thrash metal na vrcholu. S titulní skladbou Dark Roots Of Earth přichází lehké zpomalení, které ovšem neznamená nějaké změknutí, nedejbože cajdák; chlapi podle mě uznali, že po dvou skladbách s BPM nad 180 je potřeba, aby si posluchač trochu oddechl, protože by třeba mohl dostat infarkt nebo si zlomit krční obratel. Díky, hoši!

True American Hate mě pocitem vrací do roku 1987, kdy vyšla první deska téhle bandy. Se skladbami A Day In The Death a Cold Embrace přichází to, co mám na celém thrashi nejradši. Zlověstnou kytaru, která mi způsobuje husí kůži; u které tušíte, že i když je ze začátku něžná, vždy je předzvěstí nějakého hudebního zvěrstva (proto mám ze slavné Big 4 nejradši Slayer, jsou v tomhle mistři). A opět je čas si trochu zatřepat hlavou při Man Kills Mandkind a dát zapravdu pěkně nasranému textu. Pocit absolutního hudebního uspokojení prožívám se sedmiminutovkou Throne Of Thorns. Pomalý rozjezd (zase ta pekelná kytara!), který se po minutě změní v pořádně našlápnutou pecku. Závěrečná Last Stand For Independence parádně uzavírá tuhle pro mě asi nejlepší thrashovou desku tohoto roku (vážně si nedovedu představit, co by mohlo přijít lepšího).

Komu se (stejně jako mně) poštěstí dostat se k rozšířené verzi CD, určitě si užije parádně překopané songy od Queen, Iron Maiden a Scorpions (Animal Magnetism v doom-death verzi nemá chybu).

Sedmdesát minut skvělé muziky uteklo. A co teď? Že bychom dali repeat? Dala jsem... několikrát. Soused odpověděl řevem cirkulárky. Nechápu, proč...

BEST TRAX: Dark Roots Of Earth, A Day In The Death, Throne Of Thorns
ZKUS TAKY: Testament – The Formation Of Damnation, Slayer – South Of Heaven, Annihilator – King Of The Kill



text: Veronika Mandincová
7/7 

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít