Vydáno 23.08.2012 | autor: redakce
Z dalekých cest se vracím jen svátečně. Občas k tomu přihodím i pár košatých historek jako třeba tu o sedavém zaměstnání.
Jelikož nemám v úmyslu lhát, budeme se muset spokojit s tím, že si budu trochu vymýšlet. Zrovna jsem se vracel ze svých obvyklých jarních projížděk světem nafouknutých bublin a lítajících bambusových prutů s kolečkama, když v tom na mé rameno zaklepal nezvykle malý pán. Byl tak malý, že si na to musel vzít štokrle a papírovou hůlku. Mumlal si pod vousy něco řečí, které sem tak úplně neporozuměl, každopádně mi z toho vyšlo, že nic nechtěl, jen se na chvilku pobavit. A zase kráčel dál.
Jindy, to vám napíšu, se mi zdají sny, o nichž bych vám strašně rád vyprávěl, protože jsou naprosto fantaskní a úžasný, jenomže je vždycky zapomenu. Škoda.
Ale zpátky k mému vyprávění. Ten pán se jmenoval Fletcher a vy se už teď můžete těšit na můj příští blog, který bude výhradně o tomto chlapíkovi a navíc bude provázen i zbrusu novým videoklipem.
Ale ještě víc zpátky k mému vyprávění. Můj pes Vasil se nedávno tak utrhl, že ho minimálně půl roku nebylo k dohledání. Už jsme Vasila málem začali postrádat, když tu se jak z čista, tak i z jasna objevil u našich vrátek. Měli jsme takovou radost, že jsme vynechali hubování a rovnou přešli k radostnému vítání, hopsání, poštěkávání a vyprávění o fenkách, žrádle, rozích a všech těch psích historkách, jenž Vasil za půl roku nasbíral nespočet.
Bylo mi tak trochu líto, že jsem se neutrhl s ním, ale to bych musel býti psem, což, jak víte, nejsem. Stihl jsem však za tu dobu pár krásných výletů po celém světě, ze kterých jsem si přivezl také nespočítaně veselých příběhů a historek, o kterých vám budu moc rád vyprávět, ovšem až příště, po té nejkrásnější o panu Fletcherovi.
Těšte se tak jako já. Hodně.
Váš Hans Christian Křížexen
www.blueeffect.cz
www.rockzone.cz