RECENZE: Alanis Morissette natočila hodně osobní a trochu nevyvážené album

Vydáno 28.08.2012 | autor: redakce

Údajně nepříliš povedené vystoupení Alanis Morissette na letošním Colours of Ostrava jsem neviděl, a tak jsem mohl k recenzi její sedmé studiovky nezatížen rozpaky. Ty se však po poslechu Havoc and Brights Lights dostavily a nechce se jim zmizet ani při opakovaném přehrávání nevyváženě působícího alba.

RECENZE: Alanis Morissette natočila hodně osobní a trochu nevyvážené album RECENZE: Alanis Morissette natočila hodně osobní a trochu nevyvážené album


alainis-morissette-cover-havoc-cover-hi-res-jpeg-1024x891ALANIS MORISSETTE
HAVOC AND BRIGHT LIGHTS
Sony Music
14 trax


Podobně jako jiné "holky s kytarou a názorem", které v druhé polovině 90. let očarovaly vděčné davy posluchačů a pronikly i do trochu okoralých srdcí hudebních kritiků, se sympatická Kanaďanka stala obětí svého fenomenálního nástupu na scénu. Její mezinárodní debut Jagged Little Pill se pro ni stal prokletím, s nímž byla její další vůbec ne špatná tvorba poměřována. Ten, kdo čekal další dechberoucí pecky, jakými byly You Oughta Know, All I really Want, Hand in My Pocket nebo Ironic, byl zklamán a pilulkou proti tomu asi nebudou ani aktuální nahrávky Morissette.

Přitom hodně osobní album dvaačtyřicetileté zpěvačky a skladatelky není vůbec špatné a minimálně polovina nových písní má potenciál vyprovokovat pochvalné poplácání po ramenou. Jenom si nejsem jistý zda Morissette šanci dostane. První šancí bylo nasazení singlu Guardian v rádiích. Píseň ovlivněná mateřstvím, kterou Alanis napsala společně s producentem Guy Sigsworthem, ocení zejména ten, kdo má má doma malé děcko a chápe, o čem je řeč. Za pozornost stojí i videoklip, v němž Morissette oblékla andělská křídla a v Berlíně si připomněla své zde strávené dětství i film Wima Wenderse.

Jako první krok je to to solidní, ale co bude následovat? Mám obavy, že dále se spíše vsadí na jemně baladické Til You nebo líbivé Empathy s trilkujícím klavírem než na nenápadné chuťovky. Takovou je například závěrečné Magical Child, šikovně zaranžovaná skladba s nádherně probleskávající trubkou, která má pro rádia tu "nevýhodu", že je potřeba ji pozorně poslouchat. Alanis své nové album popsala jako "emocionální, psychologickou, sociální i filozofickou zpověď skrz písničky". To sedí zejména pro asi nejlepší skladbu Celebrity, jejíž naléhavou atmosféru podmalovávají uhrančivá bicí Victora Indrizza. K dalším lepším okamžikům na Havoc and Brights Lights patří pěkně gradující balada Havoc, lehce alternativní Numb s houslemi Lili Haydnové nebo Will You Be My Girlfriend? vzbuzující otázky, jak je to se vztahem interpretky k osobám stejného pohlaví. Horší už to je s elektronikou šmrncnutými písněmi Woman Down a Edge of Evolution, trochu očekávaným refrénem v Receive nebo hodně popovým Win and Win. Zmíněné skladby stejně jako Lens s typicky výrazným plným hlasem Morissette jsou sice profesionálně dobře odvedenou prací, ale za takzvaně silné písně se označit nedají.

Tak ještě jednou - není to špatná deska, ale v porovnání s čísly označenými alby Adele nebo eponymním debutem Zaz novinka Morissette patrně neobstojí. Podobně jako Amy MacDonald na její novince Life in A Beautiful Light se na obalu Havoc and Brights Lights ztrácí Morissette kdesi v krajině ... Obávám se, že i z dohledu posluchačů.

BEST TRAX: Celebrity, Guardian, Magical Child
ZKUS TAKY: Zaz Zaz, Amy MacDonald Life in A Beautiful Light, Regina Spektor What We Saw from the Cheap Seats



text: Roman Jireš
4/7

 

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít