RECENZE: Slipknot nastavují antény směrem k peklu

SLIPKNOT
ANTENNAS TO HELL
Roadrunner / Supraphon
19 trax / 77:33 min

Na druhou stranu v oné sprintující povrchní době se málokterý neortodoxní posluchač poctivě věnuje všem zvěčněným skladbám a v takovém případě přijde „výcuc“ nejzdařilejších momentů vhod. Slipknot pojali rekapitulaci chronologicky, což dává skvělou možnost sledovat jejich vývoj od nekompromisní surově syrové thrash-core-metalové řežby z eponymního debutu po přece jen vyzrálejší (či naopak zaprodanou? – záleží na úhlu pohledu) All Hope Is Gone. Cestou lemovanou sílícím vlivem samplů a plazivým vzlínáním melodií si připomeneme Grammy oceněnou Before I Forget z Vol. 3: (The Subliminal Verses), novým mixem obdařenou My Plague z Iowy a v neposlední řadě zesnulého baskytaristu a stěžejní postavu historie kapely Paula Graye.

Nicméně coby primární nosič je první výběrové album Slipknot spíš pouhým spotřebním zbožím než reprezentativním špe(r)kem. Bez bonusů či rarit, s informačně strohým bookletem. Nabízí se paralela s koupí auta – to je v základní výbavě rovněž vcelku neuspokojivé a je záhodno si připlatit za lepší verzi. V případě Slipknot jsou k mání hned dvě více diskové edice s koncertním záznamem a klipy...

BEST TRAX: Wait And Bleed, People = Shit, Psychosocial
ZKUS TAKY: Marilyn Manson – Born Villain, Korn – The Path of Totality, Deftones – Diamond Eyes



text: Daniel Folprecht
3/7