LIVE: Anathema v oparu melancholie a naléhavosti

ANATHEMA, A DOG CALLED EGO
Futurum, Praha
7. 10. 2012

Někteří fanoušci ještě během koncertu obcházeli kolem hlavní plochy a marně hledali místo mezi pilíři, odkud by aspoň trochu viděli na pódium. Tedy ne, že by bylo až tak na co koukat; britská sestava na pódiu působila spíš introvertně, avšak každý chtěl být - přinejmenším duchem - co možná nejblíž. A kdykoliv se mezi písněmi začalo jednohlasně skandovat Anathema, Anathema, jako by tomu tak opravdu bylo. První říjnovou neděli vládlo ve Futuru přímo ukázkové souznění.

Koncert se bohužel neobešel ani bez exemplární ukázky stupidity a kreténismu (dámy prominou): "Ještě jednou zařveš, tak ti rozsekám rypák, je ti to jasný?" zahulákal výhružně podsaditý třicátník. Nelíbilo se mu, že vedle stojící fanoušek až příliš často a nahlas vyvolává jméno staré klasiky Restless Obvilion. "Co je? Znáš starý desky?" snažil se přátelsky argumentovat o dobrých třicet kilo lehčí chlapík. Místo odpovědi však dostal dvakrát pěstí a jeho kamarád, který se do rvačky v dobré víře vložil, schytal ještě hlavičku do obličeje. Zatímco se napadený odebral s krvavým šrámem na nose kamsi pryč, bijec následně sklidil na baru pochvalu od skupinky podobně prostoduchých přihlížejících...

Naštěstí šlo o jedinou černou šmouhu večera. Pětice na pódiu si počínala naprosto suverénně. Pravda, Anathema "model 2012" už dávno není ta Anathema z devadesátých let. Mezi neprostupnými šedivými mraky stále víc a víc prosvítají paprsky světla a tu a tam se dokonce objeví rozjasněné slunce, avšak působivá atmosféra klíčové a zcela zásadní nahrávky Silent Enigma (za níž orodoval napadený fanoušek) zůstala. Velký podíl na znatelně přívětivěji znějícím soundu měla vokalistka Lee Douglas, jež s kapelou spolupracuje už od roku konce devadesátých let. Během setu spíše zdvojovala vokál Vincenta Cavanagha, avšak několikrát (třeba hned v úvodu setu ve skladbě Untouchable, Part II) dostala prostor jen sama pro sebe.

Někdejší burácení a neprostupné kytarové stěny nahradily poklidné party na piano a tu a tam zazněly také náznaky elektroniky. Skvěle si v tomto ohledu vedle zejména těkavá The Storm Before The Calm z letošní albové novinky Weather Systems. Nutno dodat, že více než polovina setu patřila právě skladbám z posledních dvou nahrávek, přičemž na zmíněnou Silent Enigma se naopak nedostalo vůbec.

Zatímco předskakující trojice, čistě instrumentální post-rockoví A Dog Called Ego, použili mikrofon pouze jednou - to když v závěru setu poděkovali a popřáli pěkný večer - Anathema toho na pódiu namluvila přece jenom víc. Bratři Cavanaghové tu a tam pronesli větičku dvě ve smylu: "Chcete slyšet něco z Judgement?" či: "Tenhle song pochází z desky We're Here Because We're Here." Jinak se ovšem celý večer odehrával v režii lyrického rozjímání, neklidné atmosféry a niterní melancholie. Právě charakteristická nálada, coby základní element liverpoolské sestavy, dokázala publikum zcela strhnout a každá jednotlivá skladba se už po prvních tónech dočkala aplausu, jak by šlo právě o největší hit.

Po více než dvou hodinách a dvou desítkách odehraných skladeb se pětice nadobro rozloučila. Přestože nedošlo na všechny skladby, jež Anathema během tour hraje, (chyběl třeba cover Metalliky Orion, jež zazněl na předchozí štaci v Polsku) celkový zážitek nelze hodnotit jinak než hluboce intenzivní.

text: Petr Adámek, foto: Petr Šrámek