LIVE: Oceloví páni Manowar jsou stále plní síly

MANOWAR
ČEZ Arena, Pardubice
23. 10. 2012

Čtveřice muzikantů dala prostřednictvím tiskových zpráv se skromností sobě vlastní na vědomí, že tentokrát je připraveno ještě více ohně, více oceli, více krve, více smrti, více energie, více emocí, zkrátka ještě více Manowar. A právě tyto pózy, nabubřelost a přesvědčení (nebo jen součást image?), že právě oni jsou tou nejmetalovější ze všech metalových part, jsou trnem v oku mnohým rockovým a metalovým fanouškům. Do pardubické ČEZ Areny ovšem přijeli ti, kteří jsou ochotni na tuto hru přistoupit, minimálně na jeden večer. A proč to nepřiznat hned v úvodu - tento metalový večírek se povedl.

Krátce po 20 hodině hala potemněla. Atmosféru blížící se apokalypsy kromě hudby dotvářela projekce se šlehajícími plameny. Z reproduktorů se ozvalo "Ladies And Gentlemen, From The United States Of America, All Hail Manowar." Jako první přišel na řadu hit Manowar, na který plynule navázaly Kill With Power a Call To Arms.

Kopat do Manowar je dnes velmi snadné. Otázkou však je, zda ze strany kritiků nejde alespoň v některých případech o úplně stejnou pózu, jaká je vyčítána kapele. Joey DeMaio i jeho parťáci to totiž v Pardubicích se siláckými pózami nepřeháněli, basák navíc potěšil a pobavil projevem v češtině. Náš mateřský jazyk dokonce ovládal mnohem lépe než Eddie Vedder z Pearl Jam.

Koncert měl šmrnc, jednotlivé písně na sebe navazovaly bez zbytečného zdržování. I před přídavkem (Warriors Of The World United, Black Wind, Fire And Steel) byla přestávka spíše symbolická. Kapele lze sice vyčítat nedostatek nových a originálních nápadů, ale minimálně jedno jim upřít nelze - při koncertech těmto pánům dech rozhodně nedochází. A zpěvák Eric Adams? Jedním slovem: vynikající.

Pardubicím Manowar naservírovali hned šest novinek (El Gringo, Expendable, Manowarriors, The Lord Of Steel, Touch The Sky, Hail, Kill And Die), došlo i na legendární Fighting The World, Kings Of Metal nebo Hail And Kill. Prohlášení o nejhlasitější skupině světa evidentně nelžou, zejména sólo bubeníka Donnieho Hamzika bylo zkouškou odolnosti uší všech příznivců. V porovnání s jarním vystoupením Judas Priest na témže místě jich sice dorazilo méně, litovat utracených peněz ale nemuseli. Dokonce bych řekl, že z hlediska kvality zvuku na tom byli Manowar o něco lépe.



text: Tomáš Rumler, foto: archiv