Rybičky 48: Co je pop-punk? Strčit si do zadku růžovou rtěnku

Jakube, téma této sezóny: Rybičky slaví 10. let. Jak bys tuhle dekádu zhodnotil?
Deset let je strašně dlouhá doba. Když jsme začínali, tak jsme si říkali jak asi budeme vypadat za pět až deset let a jestli se vůbec na český scéně udržíme. Hlavně jsem si myslel, že až budeme slavit deset let kapely, že budeme hrozně starý. Teď se tak necejtím. Za tu dobu to bylo obrovská porce radosti, zklamání, získávání, odříkání, mejdanů a radosti, spousta lidí, který jsme potkali.

Deset let je docela dlouhá doba. Změnili jste se za tu dobu nějak nebo jste pořád ty stejné Rybičky 48?
Já myslím, že jsme se určitě změnili. Kdo by se za deset let nezměnil? Co se kapely týče, tak si podle mě ještě víc rozumíme. Pánové dospívají až déle, takže myslím, že se nám celkem daří odstraňovat vlastní ega a víc pochopit toho druhýho. Jsme taky větší profesionálové.

Kdy a proč jste vlastně začali hrát?
S Rybičkama jsme měli první koncert po 14 denním zkoušení a to sice 22. listopadu 2002. Tenkrát jsme vystoupili na narozkách naší kamarádky. Lidem se to líbilo, tak jsme v tom pokračovali. Jinak já sám začal hrát proto, že jsem chtěl bejt slavnej a mít prachy a spoustu holek. Takhle jsem o tom ve 14 přemýšlel (smích)

Předpokládám, že na tuhle otázku už jste odpovídali mnohokrát, ale jak jste přišli s názvem Rybičky 48?
Původně jsme byli Banánové Rybičky, ale pak jsme si název museli změnit kvůli stejnojmennému pořadu. Rybičky jsme zůstali a 48 je tajnější než atentát na Kennedyho (smích)

To, co hrajete, je označováno jako pop-punk. V čem jste punkoví a v čem popoví?
Já moc nemám rád škatulkování, tak bych řekl, že hrajeme hlavně česky zpívaný písničky. Pro mě je punk to, že si dělám co chci a živím se tím co mě baví. A nejde jenom o muziku. Vždycky jsme si dělal co jsem chtěl. A pop u nás znamená, že se neštítíme hraní v televizi a komerce. Spojení pop-punk by mohlo například být to, že si drahou růžovou lesklou rtěnku strčím do pr..le (smích)

Co vás na kapele kromě radosti z muziky nejvíc baví? Peníze, sláva, balení holek...
Hlavně ta atmosféra. To, že někoho pobavíš, něco mu předáš a oni zase tobě. Peníze jsou pomíjivý, balení holek na koncertech už mám za sebou a chlast je fajn, ale jenom když je nálada.

Máte nějaké špatné zkušenosti s šílenými fanynkami nebo fanoušky?
Takový ty klasiky. Jedna dělala, že je těhotná, další mi psala, že když se s ní nevyspím, tak nahlásí, že jsem jí znásilnil atd.

Měli jste nějaké iluze o hudební branži, které se vám během těch deset rozpadly?
Ano, měl jsem tu iluzi, že se v šoubizu mají všichni rádi a lákalo mě to krásný pozlátko. Pak ale zjistíš, že je všechno jinak. Nebudu kazit iluze těm, kteří je ještě mají, ale je pravdou, že tam pár opravdových kamarádů mám. Asi by stačily prsty na rukách.

Většinu té doby jste působili ve třech, celkem nedávno jste přibrali čtvrtého člena, co vás k tomu přimělo?
Přizvali jsme na jarní turné Honzu Štrupa jako hosta. Už v létě 2009 s námi jel jako host celé prázdniny a po jarním tour jsme si ho nechali jako stálého člena. Momentálně na podzimní tour s námi nevystoupí kvůli zdravotním důvodům a uvidíme jestli tu muzikantskou káru potáhne s námi dál.

K oslavám 10 let máte připraveno turné. Co nás čeká na koncertě?
Všechno je na našem webu nebo na našem facebooku, kam se můžete taky přidat. Na tour se těšíme. Festivaly mají své, ale v klubech a kulturácích je to takový osobnější setkání. I když je v klubech podstatně mín lidí než na fesťáku, tak zase máš jistotu, že tihle přišli opravdu jenom na tvojí kapelu.

Projekt Kaťata, který doplňuje vystoupení R48, vzniknul jak? Opojný večírek plný nápadů bez konce, nebo plánované seskupení s touhou uplatnit se i mimo kapelu?
Kaťata bro je projekt můj a mého kamaráda Pekaře. Vzniklo to asi jako každej můj dosavadní projekt - prostě jsme se nudili a něco vykoumali. Bavíme se tím, že přetextováváme známý diskotékový hity. Jde hlavně o srandu a nic víc. Ale rybičky 48 byli jsou a budou hlavní prioritou v mém hudebním životě. Na turné Rybiček 48 budou Kaťata bro na konec spíše jako taková rockotéka.


















Veřejně jste podporovali petici Česko za český éter, což byla snaha upozornit na absenci české muziky v českém éteru. Přitom kapela Rybičky 48 s tím takový problém nemá, jak se vás tohle téma dotýká?
To naše upozornění se týkalo především novejch začínajících kapel. Dává se prostě málo prostoru novým českým kapelám. A kecy, že nemáme nový dobrý kapely jsou velkej bullshit. Je tu spousta kapel, který za něco stojej. My s rádiama až tak velkej problém nemáme. Nejsme mainstream, takže nás disko rádia typu Evropa 2 a Fajn hrát asi nikdy nebudou. A ty rádia, který jsou spíš rockovýho rázu, nás podporujou a hrajou.

Na letošním festivalu Votvírák jste natáčeli DVD, kdy se objeví a co na něm všechno je?
Nadělíme si to letos k oslavám. Přesný datum deseti let máme 22. listopadu, tak doufám, že do tý doby to bude.

Co by sis přál pro kapelu jako dárek k vašemu výročí?
Těším se, jak budeme vypadat za deset let, až budeme slavit dvacetiny. Přál bych kapele, aby nás to pořád bavilo, jak nás to baví a aby to bavilo a zajímalo dál naše fanoušky. Nejvíc bych si přál v pohodě zdraví pro celou kapelu a naše nejmilejší. Kapela je krásná věc, ale zdraví nenahradíš ani deseti světovejma kapelama.



text: Martina Jablanovská, foto: archiv Rybičky 48

---