Kryštof: Nemusíme říkat věci naplno, chceme zůstat básníci

Nové album skutečně vzniklo na inzerát. Co jste si slibovali, když jste oslovili zahraniční producenty?
Richard: Restart, refresh...
Nikolaj: My jsme vůbec nečekali, že se vůbec někdo ozve.
Richard: Vlastně to byl docela naivní nápad. Nejdřív jsme oslovili nějaké české producenty, kteří nám udělali krásná dema. Ale byl to Kryštof jak vyšitý, což jsme si otestovali na našich známých a kamarádech. Říkali nám: "To je krásná písnička, na které desce to máte?" My na to: "To bude na nové desce." A oni: "Jo? To vypadá, že už je to z dřívějška." Je to tím, že už nás tady producenti znají a podle toho s námi pracují. Takže jsme si řekli, že to musíme zkusit jinak.

Koho z českých jmen jste předtím oslovili?

Richard: To neřekneme, není to korektní.

Jak se takový inzerát přihodí? Asi jste nezačali listovat ve Zlatých stránkách světových producentů.
Richard: To přišlo od našeho kamaráda. Šlo o hudební server, kam chodí producenti, zvukaři a další lidi z branže, vlastně takový hudební facebook. Byl to takový pokus, ale ozvalo se nám osmnáct lidí od Austrálie přes Evropu až po Ameriku, což nás dost vyšokovalo. Tím spíš, že jsme nastavili finanční podmínky, které pro zahraniční producenty asi nemohly být příliš zajímavé. Poslali jsme jim jednu píseň - jenom kytaru a zpěv - a naše staré nahrávky. Taky kapely, které máme rádi - od Adele po Radiohead, takový emotivní mix, co nás baví. Dali jsme jim čtrnáct dní, aby nám poslali demo, co by s námi udělali. Dvanáct z nich odpovědělo zpátky.

Co to bylo za písničku?
Richard: Parapet. Když přišly demáče zpět, říkali jsme si, že snad nevydáme desku, ale dvanáct verzi téhle písničky, protože každá ta verze byla úplně jiná - od poprocku přes americký teenage pop ala Green Day, akustické věci až po elektronické verze, co přišly z Německa. A taky se ozval Yaron Fuchs.
Nikolaj: Ty ostatní verze byly taky dobré, ale na verzi od Yarona jsme se shodli okamžitě všichni. Když jsme si ho vygooglili a zjistili jsme, co dělal za kapely, tak jsme vůbec nedokázali pochopit, proč se nám takový člověk ozval zpátky.
Jakub: S verzí, co je na desce, se ještě pracovalo, ale už ten jeho demáč byl aranžersky a zvukově na takové úrovni, že jsme si říkali, že to může rovnou na desku.

Takže jste napsali Yaronovi, že o něj stojíte...
Richard: A on nám odepsal, že do toho jde, ale že ty peníze, které nabízíme, nejsou nic moc. Měl dojem, že tady prodáváme 150 tisíc desek a nedokázal pochopit, že je to desetkrát míň. My rozbili ještě pár prasátek a nakonec jsme se dohodli.

Pokud jde o české hudební producenty - zaostáváme v této disciplíně za světem?
Richard: Já si myslím, že ne. Lidi to tady umějí dělat a dělají to dobře. My už jsme ale s těmi nejlepšími dělali - s Honzou Muchowem, s Dušanem Neuwerthem nebo s Borisem Carloffem.
Nikolaj: Nechtěli jsme se vrátit s něčím, co už tady pětkrát bylo. Chtěli jsme se posunout a znít zase trochu jinak.

Na druhou stranu mi přijde, že čím jste starší, tím méně se pouštíte do experimentů.
Jakub: Pro nás byl experiment už samotné nahrávání. Myslím rozdíl oproti tomu, jak jsme byli zvyklí pracovat předtím.
Richard: Experimentů jsou dva druhy. Buď zvukový nebo žánrový. My jsme zkusili ten zvukový, ale tak, aby písnička zůstala písničkou. Takže to možná vypadá, že neexperimentujeme, na druhou stranu jsme si samplů užívali deset let. Tohle je naopak první deska, kde hrajeme všechno živě. Kromě skladby Čím víc vím nepoužíváme vůbec žádnou elektroniku, v té pouze jeden "elektronický" kopák. Možná proto ta deska vyznívá víc písničkově.

Když zmiňujete posun - četl jsem komentář, kde vám bylo vyčítáno, že se naopak neposouváte a že Inzerát je cílená písnička pro rádio a že je to skladba, kterou jste měli pět let v šuplíku.
Jakub: Teď ještě řekni něco z těch pozitivních reakcí. (smích)
Richard: Skladba je úplně nová a na našem youtube kanálu máme pod tímhle videoklipem asi 97% pozitivních komentářů. Ale nejde o to zalíbit se všem. Na druhou stranu musím říct, že rádiový vztah k Inzerátu nebyl zdaleka ideální. Říkali nám, že je to sice vlezlé, ale že je to příliš "rock" a že dramaturgové chtějí spíš disco. A že i The Offspring udělali diskosingl, tak proč ne my?
Jakub: Skladba Inzerát jsme prostě my, je to taková naše klasická věc, ten rukopis u nás bude vždycky čitelný.
Richard: Ale sound je, myslím, poněkud jiný.

V jiném komentáři se psalo, že by Richard neměl být tak šťastný, jelikož nejlepší a nejemotivnější věci dělal, když šťastný nebyl. Funguje to tímhle způsobem?
Richard: To je dost subjektivní. Podle mě je třeba skladba Cesta textově i muzikantsky jedna z nejemotivnějších věcí, které jsme kdy udělali.
Jakub: To asi komentoval někdo, kdo byl zvyklý na ty naše depresivnější nálady.

Kromě Tomáše Kluse vám na desce hostoval také Jarek Nohavica. Vrátíte mu to v budoucnu nějakou hudební protislužbou?
Richard: Zatím to spíš vypadá, že tahle jeho služba bude i v budoucnu pokračovat, protože Jarek s námi příští rok pojede halové mini-turné. Nepůjde jen o křest, ale bude regulérní součástí show a dojde i na společnou interpretaci písní z jeho repertoáru. Ale zároveň říkal, že teď je na řadě on, takže se dá očekávat, že tentokrát napíše společnou píseň Jarek.

Psal jsi Křídla z mýdla Jarkovi na míru?
Richard: Je to tak. Už když jsem tuhle píseň psal, říkal jsem si, že tuhle věc musíme nahrát právě s Jarkem. Jde o spojení na jedné straně mladého muže, který si myslí, má všechno před sebou a všechno zvládne a toho staršího barda, který říká, že si to myslel taky, ale zjistil, že nestihnul vůbec nic.

A pokud jde o Tomáše Kluse?
Richard: Stejné to bylo i s Tomášem. Před deseti lety jsme nevěděli, kudy jít, co je správně a co není správně. Vymezili jsme se proti té největší komerci, což se nám vrátilo v dobrém i ve zlém. A Tomáš je teď v podobném stádiu, kdy si vybírá tu svoji správnou cestu.

Když mluvíš o tom věku a plynoucím čase, v písničce Čím víc vím zpíváš o tom, že už ti není dvacet. Chtěli byste, aby vám těch dvacet zase bylo?
Richard: Mně bylo dvacet včera. Strašně rychle to uteklo.
Jakub: Člověk by chtěl, aby mu bylo dvacet, ale měl zkušenosti, které má teď.
Nikolaj: Byla to krásná léta. Začínali jsme, byli jsme pořád na cestách a všechno pro nás bylo nové.
Richard: Byly to krásné časy, ale už jsme jinde. Teď máš zase jiné věci, které jsou takhle silné. Nejsi s kapelou pět dní v týdnu na cestách, ale jsi doma se svými dětmi.

Vrátím se ještě jednou k Tomáši Klusovi. On, na poslední desce Xindl X a někteří další se vcelku explicitně vyjadřují k politické situaci. Je to něco, co by měl veřejně známý umělec dělat?
Richard: Kdybys pořádně poslouchal naší desku a četl mezi řádky, tak bys zjistil, že píseň Zatanči je taky politická píseň. Je to protestsong o tom, v jaké době žijeme, co s námi ti nahoře dělají, jak s námi zacházejí, jak jsme jim u prdele a že jediné, co nám zbývá, je ta radost z hudby a tanec. Takže nutkání vyjadřovat se máme taky, jenom to děláme jiným způsobem. Nemusíme ty věci říkat naplno nebo dokonce jmenovat, chceme zůstat "básníci". Karel Kryl to taky nemusel říkat na plnou hubu.

Vyhrajte CD Inzerát!

Ty jsi, Richarde, kromě muzikanta také herec. Baví tě radši veselé role, jako máš ve Figarově svatbě, nebo spíš parchanti typu Richard III.?
Richard: Teď třeba v Ungeltu zkouším krásnou roli. Je to o dvou policajtech a na Broadwayi hraje moji roli Hugh Jackman. David Švehlík hraje Daniela Craiga. Je to jenom o dvou hercích, dvou zbraních a dvou hodinách na scéně. A ti policajti nejsou, jemně řečeno, úplně korektní... Figaro je fajn, ale tyhle záporné role, outsideři a vyděděnci umožňují pestřejší herecký rejstřík.
Nikolaj: Ty jsi prostě herec, ne komediant (smích)

Jaký je zásadní rozdíl, který vnímáš mezi jevištěm a pódiem?
Richard: Jde hlavně o to, že v divadle s tebou lidi neodříkávají text. "Království za koně!" To kdyby lidi v tom Stavovském divadle udělali nebo začali pískat, jak se to dělo v shakespearovské době, bylo by to mnohem lepší. Energie toho diváka mi tam trochu chybí.
Nikolaj: Kdyby to bylo stejné, tak neděláš obojí.

Zapojte na chvíli fantazii. V posledním klipu chodíte po stropě. Kdybyste měli možnost vybrat si ze dvou nadpozemských schopností - létat nebo být neviditelný - co byste raději?
Jakub: Létat neviditelný (smích)
Richard: Já bych chtěl létat.
Jakub: Jenže možnost létat dneska máš. Být neviditelný ne.
Richard: Být neviditelný je ale nebezpečné. To by tě strašně věcí svádělo a zneužíval bys toho.

Téma Nebe. Tuhle kapelu jsi, Richarde, vytáhnul úplně z neznáma a sám zafinancoval. Je tohle způsob, jak by měli zavedení hudebníci podporovat mladé kapely?
Richard: Narazil jsem na ně, líbili se mi, tak jsme s nimi přijel k majors, ať to tam vydají. A oni, že jako fajn, ať to kluci natočí a že oni jim to pak vydají. Tak říkám, že těm klukům je osmnáct a že na to nemají prachy. A oni na to, že doba je zlá a že nechtěli riskovat. Tak mi nezbývalo, než jim to zaplatit sám.

Takže investice.
Richard: To není investice. Investice se ti vrátí, ale tohle se mi nevrátí nikdy. Na druhou stranu nějaká cédéčka prodali, jejich klip vidělo 150 tisíc lidí, měli docela úspěšné festivalové léto a teď jedou turné s UDG. Ale stejně jsme několik nul v mínusu, ani nebudu říkat kolik. Ale s tím jsem počítal, dělal jsem to proto, abych jim dal šanci a jsem rád, že jsem si to mohl dovolit.

Budeš je sponzorovat dál?
Richard: Na příští rok chystají novou desku, ale na ní už dělat nebudu. Ukázali se a je šance je posunout dále. O to šlo. Někomu pomoci. Budu hledat dál a třeba narazím na někoho dalšího.

Na závěr odlehčíme. Jak jste na Moravě vnímali nedávnou prohibici?
Richard: Osobně jsem netušil, že jsme takový národ alkoholiků. Národu by to asi prospělo v delším horizontu, ale určitě by to neprospělo našemu státnímu rozpočtu. Stát zkrátka potřebuje alkoholiky. Na druhou stranu se těším na to, až jednou budu vyprávět dětem, že byly doby, kdy nebyly telefony na dotyk, že vlastně vůbec nebyly telefony a taky že byla prohibice jak v mafiánským filmech.

text: Petr Adámek, foto: archiv Kryštof

---