LIVE: Katie Melua přivezla do Prahy přirozenost a noblesu

KATIE MELUA, BOY
Kongresové centrum, Praha
7. 11. 2012

Zatímco globální celebritky typu dennodenně shufflujícího párečku komediantů, chudé holky z Bronxu nebo čivavy, jež si hraje na Pitbulla, plní (a některé i vyprodávají) největší české haly a arény, na skromnou a osobitou hvězdičku Katie Melua čekalo ani ne z poloviny zaplněné Kongresové centrum. Na druhou stranu, tmavovlasé písničkářce a nejprodávanější britské umělkyni roku 2006 by velké halové pódium beztak neslušelo. V krásném kontrastu s leckdy nabubřelými úvody velkých show působil už její příchod na pódium: úderem deváté se vcelku nenápadně i s kytarou prosmýkla malou štěrbinou uprostřed zadního plátna, bez velkých gest se postavila k mikrofonu a spustila úvodní Piece By Piece.

V podobně skromném a civilním duchu se osmadvacetiletá Katie prezentovala po celou dobu devadesátiminutového setu. Téměř každou skladbu doprovázelo krátké povídání. Někdy zmínila, jak, proč nebo s kým daná píseň vznikla - fanoušci se tak například dozvěděli, že Spiders Web byl jej první a současně poslední pokus o politickou píseň a u The Flood zase připomněla skladatele Guye Chamberse a producenta Williama Orbita. Jindy zase sentimentálně zavzpomínala na dětství v Gruzii, odkud se v osmi letech přestěhovala do Severního Irska a dokonce se pochlubila, že je po všech svých citových "heartbreaks" dva měsíce šťastně vdaná. To vše přirozeně a uvolněně, nádhernou angličtinou, s noblesou a šarmem.

Podívejte se na fotoreport z koncertu

Katie Melua se svými příběhy u mikrofonu (ten měl ve spodní části speciální držák na lahev s vodou, vtipné) působila především jako vypravěčka. S notami a melodickými linkami nesoupeřila, spíš se s nimi nenásilně mazlila: její přednes nebyl o energii nebo vyzpívaných oktávách, ale o momentálním prožitku. Svůj hlas nechala pořádně rozeznít jen nekolikrát, avšak k představě, jak skvělá zpěvačka na pódiu stojí, to stačilo dostatečně. Exhibovat se nesnažila ani její osmičlenná kapela. Mimochodem, zaskvěla se i předskakujícící tříčlenná sestava Boy.

Po úvodní skladbě, kdy zapěla jen v doprovodu své kytary, se ke Katie připojil smyčcový kvartet. V této společnosti následovaly další tři skladby a nápaditou dramaturgii koncertu dokonalo rozhalení opony a zapojení do té doby "schovaného" zbytku doprovodné kapely. Vedle velmi příjemného nazvučení nadchnulo zejména elegantní osvětlení scény. Decentní hřejivé barvy v kombinaci s tu bluesovou, jindy swingovou hudební produkcí vrátily svoji atmosférou Kongresové centrum až někam do třicátých let minulého století. V závěru se opona (či přesněji závěs) opět zatáhla a písničkářka zůstala opět o samotě. Na přání publika zazněla Belfast a jako finální rozloučení I Cried For You. V devadesátiminutovém setu Katie neopomněla žádnou ze svých pěti řadových desek, na oblíbený cover Cure Just Like Heaven se bohužel nedostalo.

Katie nezapomněla, jako správně vychované děvče, poděkovat pořadatelům, že ji do Prahy pozvali, a přislíbila, že ráda přijede znovu. Za deset let? Snad dřív!



text: Petr Adámek, foto: Petr Lukšíček