TOP5 písní Gordona Sumnera, zvaného Sting

Vydáno 14.11.2012 | autor: redakce

Jednašedesátiletý Gordon Sumner patří k nejneproniknutelnějším zjevům rockové hudby. Dřív než 19. listopadu vystoupí v Ostravě, pokusili jsme se na pětici písní zdokumentovat, kolik otázek a skrytých významů se skrývá ve tvorbě jednoho z nejvlivnějších rockerů posledních desetiletí.

TOP5 písní Gordona Sumnera, zvaného Sting TOP5 písní Gordona Sumnera, zvaného Sting


sting6























It's Probably Me (1992)
Eric Clapton, Michael Kamen, Sting. I kdyby tihle tři pánové odflákli, na co by sáhli, pořád ještě by z jejich spolupráce muselo nutně vzejít něco, co by s levou rukou v kapse a prstem v nose překonávalo průměr. Tahle soundtracková hitovka, přináležející k filmu Smrtonosná zbraň 3, mě v nějakých čtrnácti letech zastihla nepřipraveného ve vysílání francouzského hudebního kanálu MCM a uchvátila mě. Uchvacuje mě dodnes. Vnímám z ní něco zvláštně melancholického a podivně sarkastického. To ostatně ke Stingovi patří: "Ať se tváří jak chce, Gordon nenávidí celý svět a nejvíc ze všeho nenávidí sám sebe," řekl o něm jeho někdejší parťák z Police Stewart Copeland. Snad nejlepší z mnoha verzí It's Probably Me je ta nejdelší, skoro šestapůlminutová, odklapaná charakteristickým zvukem cvaknutím benzínového zapalovače, ve které dostal Eric Clapton dost prostoru k akustickému a přece skoro barokně klenutému kytarovému sólu. Zní, jako všechny geniální věci, strašně jednoduše a to až do té doby, než to zkusíte taky. Zajímavé je, že Sting sám k písni zvlášť nepřilnul a na album Ten Summoner's Tales z roku 1993 ji nahrál zgruntu znovu, po svém a sám. A už to není ono.


Roxanne (1978)
Deska mateřské Stingovy kapely Police Outlandos d'Amour vyšla už před čtyřiatřiceti lety a Roxanne z ní vyčnívá jako jeden z rozeklaných vrcholů ledové hory. Stejně jako ledovec skrývá většinu své hmoty pod vodou, i Roxanne na první pohled ukazuje jen část své velikosti. Je to píseň, kterou zpívá o svém trápení chlápek, zamilovaný do děvky; píseň, která svým titulem odkazuje na neblahou a nešťastnou hrdinku Cyrana z Bergeraku. Roxanne, kterou Sting napsal v Paříži, kde bydlel v bordelu, přestavěném na hotel pro pošetilé Anglány. Přišlo mi to všechno TAK prvoplánové, až jsem si pro samé hledání dalších a dalších důkazů prvoplánovosti nestačil všimnout, jak mnohovrstevnaté je pole odkazů. A když jsem je pochopil, nechtělo se mi poslouchat, jak přesně je - všechna ta trpká tajemství lásky - Sting v Roxanne vystihl. Přesně a s tím charakteristickým ironickým odstupem chladného člověka, kterým Sting patrně je. S Roxanne mě smířila až její filmově muzikální verze, která se objevila na stříbrném plátně v gargantuovsky obžeráckém vizuálním spektáklu Moulin Rouge. Znáte? Jestli ne, vřele doporučuju!


Englishman In New York (1987)
Jedna z nejznámějších Stingových písní v sobě snoubí dvojici charakteristických rysů jeho tvorby. Prvním z nich je schopnost smísit rock s jazzem a všechno to protřepat, nemíchat s reggae a výsledný koktejl bez sebemenších ústupků většinovému vkusu prodávat po milionech. Druhou je opět ten strašný sarkasmus: hitovka z desky ...Nothing Like the Sun totiž na příběhu zdánlivě anonymního, trochu směšného, trochu dojemného a trochu zneklidňujícího anglického panáka ve Velkém Jablku naplno otevírá příběh, který před pětadvaceti lety hýbal anglosaskou kulturou. Ten Angličan v New Yorku totiž není nikdo jiný než excentrická ikona gay scény Quentin Crisp. Ten po úřední šikaně, které se mu dostávalo ve Spojeném království, emigroval do Spojených států a "choval se slušně, aby dostal zelenou kartu," jak sám řekl. Mimochodem: videoklip natočil mladík jménem David Fincher. Pokud by vám to jméno nic neříkalo: Sedm, Klub rváčů, Vetřelec, Podivuhodný příběh Benjamina Buttona, Sociální síť...



Sister Moon (1988)
Stejně jako každý umělec, který se upřímně snažil dát svým pocitům a myšlenkám tvar, narazil i Sting na nezdolatelnou horu jménem William Shakespeare. Ať chceme říct cokoliv, dřív nebo později zjistíme, že už to tenhle alžbětinský veleduch řekl za nás. Sting mu složil poklonu nejen na samostatné desce, složené ze starých písní, ale také na ...Nothing Like The Sun. Titul odkazuje na citaci ze Shakespearova sonetu číslo 130, použitý v písni Sister Moon. Je to zvláštní skladba, opěvující lásku nikoliv tak, jak je zvykem, tedy v superlativech. "Mé milé v očích neplá slunce zář / jak korál rudý není její ret ... rád naslouchám jí, ale přiznávám / že hudba uchu více lahodí ... ať jiní básní v klamných příměrech / i bez nich se mi z milé vždycky tají dech." Tak to napsal Shakespeare a Sting to stvrdil svým svébytným a nezaměnitelným autorským a interpretačním rukopisem. Když ji milujete, není co řešit.


All This Time (1991)
...a poslední přijde smrt. Ačkoliv se první singl ze Stingovy desky The Soul Cages nese v příjemném tempu a melodie hladce klouže, jde o jednu z jeho nejmorbidnějších písní. Sting vytvořil chytlavou melodii, od které se dalo čekat, že si ji přinejmenším pár týdnů bude zpívat kdekdo - a dal jí text, pojednávající o smrti svého otce. "Tohle mě láká," řekl Sting deníku Independent v roce 1992: "Spojit v jedné písni temnotu a světlo. Vy si možná myslíte, že jsem si ten text vymyslel, že to je můj sen. Ale ne, ta hrozná krajina, kterou popisuju v All This Time, to je moje skutečné dětství, ze kterého se celý život snažím uprchnout a do kterého mě vrátila smrt muže, který mi dal život." Tvorba Gordona Sumnera, zvaného Sting, je prostě plná záhad a první z těch záhad se jmenuje Gordon Sumner.

text: Ondřej Fér


sting6_top

 

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít