RECENZE: Erik Truffaz Revoluci nepřipravuje

ERIK TRUFFAZ QUARTET
El tiempo de la Revolución
EMI
10 trax / 52:53

Uplynuly dva roky, co vyšla dosud poslední deska In Between, se kterou kvarteto zavítalo i do našich českých luhů a hájů. Od posledně se toho zas až tolik nezměnilo, stejná sestava, podobná hudební východiska, jen jiný dámský vokál - Sophii Hunger vystřídala Anna Aaron.

Album otevírá stejnojmenná píseň El tiempo de la Revolución. I když zaujme výraznými bicími, nenechme se zmást názvem - žádné vojenské odkazy neobsahuje. Naprosto nenásilný je také proud ostatních barev nástrojů, až do toho kdesi z výšin vstupuje trubka našeho hlavního hrdiny Truffaze. Další píseň, která mate názvem, je Istanbul Tango. S tradičním tangem opravdu nemá nic společného, zhruba za půlkou se dokonce přehoupne do funku. Nejvíce funkovou záležitostí je ale skladba Mr. K, ve kterém "kváká" i Erikova trubka. Pro African Mist je charakteristické chřestítko kontrastně položené proti akordickým rozkladům postupujících v klávesách. La luna mentirosa, tedy Lhář měsíc, je pomalý, zároveň rozverný song, v němž se dostane do popředí svým sólem také kytara. Nečekaný psychologický náboj získá album v Un souffle qui passe, kde je pro Erikovu trubku naprosto minimalistický doprovod, který jde díky zvuku varhan opravdu do hloubky a dělá z této písně stěžejní bod alba.

Deska má i jednodušší písňovou polohu, ve skladbách s již zmiňovaným vokálem Anny Aaron. Jako první se představí ve skladbě Blue Movie. Zpočátku se zdá, že změna zpěvačky je nepatrná, jenže problematické jsou Anniny přechody do vyšších poloh, poněkud připomínající jódlování. První videoklip vznikl právě k této písni.

Pěvecky better je A Better Heart, ještě s přidanými dalšími vokály. Třetí a zároveň poslední společnou věcí je též podařené Blow Away. Celé album uzavírá svým romantickým klavírem Revolution of Time, asi nejvíce tradičně jazzově znějící skladba. Existuje její vtipnější jedenáctiminutová verze, ve které je obsažena samotná zhruba pětiminutová kompozice, pak je dalších pět minut úplné ticho, aby se v posledních sekundách mohli pánové předvést také jako zpěváci a hráči rock & rollu, něco ve stylu Beatles a jiných.

Erik Truffaz vypustil do světa další mimořádné album, pestré jak zvukově tak i stylově a nezbývá než konstatovat, že korouhev svého předchůdce a průkopníka Milese Davise stále nese se ctí.

BEST TRAX: Un souffle qui passe, La luna mentirosa.
ZKUS TAKY: Ibrahim Maalouf - Diagnostic, Anna Aaron - Dogs In Spirit, Erik Truffaz - In Between.



text: Nikola Illeová
6/7