LIVE: The Cribs - energie není všechno. Ale znamená hodně

THE CRIBS, A BANQUET
MeetFactory, Praha
21. 11. 2012

Nesmazatelnou pravdou je, že i polozaplněný sál, jenž předtím rozehřáli A Banquet, s postupem koncertu The Cribs prořídl. A je to škoda, protože celá show byla s postupem času lepší a lepší. Začátek se trojici bratří nepovedl. Nemohl za to zvuk, který sice nebyl ideální, ale budiž. The Cribs nastoupili na pódium s neuvěřitelným nasazením. Doslova neuvěřitelným. Přehrávané emoce, nesrdečnost, neuvěřitelnost, zkrátka stereotyp turné.

První dvě písničky byly velkým otazníkem. Zůstat? Odejít? Ti, co vybrali možnost a), udělali dobře. Stačilo počkat si na písně, které odzpíval basák, jeden z dvojčat Jarmanových. Odzpíval, konečně. Kytarista Ryan totiž vlastně moc nezpívá. Tak nějak se svíjí kolem mikrofonu, do kterého řve, ale rozhodně nezpívá. Z davu (slovo dav možná není zcela na místě) se ozývalo: "Ty vole, moje oblíbená písnička a oni jí naživo takhle zprzněj."

















Od třetího songu ale zdánlivě prohraný boj začal nabírat opačného směru. Basák se na chvíli ujal pozice hlavního zpěváka a vše začlo být tak, jak má být. Garáž. Ale ne uřvaná a nesmyslná. Garáž plná elánu a chuti. Jediným šrámem na cti kapely zůstal neustále zpomalující bubeník, ale i ten se časem probral. Snad za to mohla cesta z Vídně po vydrncané dálnici D1, nepříteli všech tuzemských muzikantů. Když výkon kapely kolísal, mohla se však spolehnout na koncertní posilu - druhého kytaristu a koncertního člena kapely Davida Jonese, spolehlivě a přesně hrajícího a také dirigujícího zmatenou a (rozličnými substancemi?) unavenou kapelu. Ke konci koncertu proběhly všechny zásadní hity, Men's Needs jako předposlední píseň spolehlivě roztančila ty, co zůstali, a bez přídavku padá opona. Konec.

Závěrečné (opatrné) rozbíjení nástrojů. Opatrné proto, že kytarista Ryan nehýřil nadšením, když zjistil, že při předstírané destrukci kytaru opravdu trochu zdestruoval. Návštěva kytaráře nutná. Kapela odcházela s trochu neupřímným úsměvem a přídavku se fanoušci nedočkali. Snad The Cribs nestačil počet návštěvníků? Nebo prostě den blbec? Ale ne. Uvědomělá kapela, co neleze za každou cenu zpátky na pódium když v sále tleská pár nadšenců. Energie není všechno. Ale znamená hodně. Zvlášť v den, kdy se vám očividně úplně nedaří, ale zvládnete díky ní zdánlivě prohraný zápas uhrát na remízu. Na prodloužení si ale The Cribs netroufli a dobře udělali. Odešli v tom (v daný moment) nejlepším a nikdo nebrblal, že hráli krátce. Koneckonců 22 písní na setlistu je víc než dost, ne?

Podívejte se na fotoreport z The Cribs


text: Martyn Starý, foto: Pavel Mužák