LIVE REPORT: BUTY NEZEMŘELI!

Vydáno 30.12.2006 | autor: redakce

Součástí doprovodných akcí veletrhu Muzika 06 byl po dlouhé době první samostatný pražský koncert kapely BUTY. Jejich výkon rozplesal i dlouhodobého fanouška Ondřeje Fencla, který o akci tímto podává radostnou recenzní zprávu.
BUTY
22. 9. MALÁ SPORTOVNÍ HALA, VÝSTAVIŠTĚ, PRAHA

Buty nezemřeli! To je zásadní zpráva, kterou přinesl pražský koncert.

Na první pohled to tak nevypadalo… Pár stovek lidí v hale pro tisíce. Dílem za to mohla chabá kampaň a potažmo lidi z veletrhu Muzika, kteří celou akci poměrně narychlo vymysleli. Je ale fakt, že halu už dnes tahle kapela nenaplní tak jako tak. Doba se změnila, Buty se změnili, geniální romský opus Normale ne každý pochopil, aktuální novinku Votom vydanou po čtyřech letech ticha omezení rádioví dramaturgové sabotují… Skalní fanoušci ale bandu čtyřicátníků milují pořád stejně, byť v opačném směru to poslední dobou až tak neplatilo. Zejména Radek Pastrňák se díval na svět skrz skleničku a koncerty díky tomu často stály za starou bačkoru.

























To se ovšem Buty rozhodli změnit a přijeli se Praze předvést v plné síle. V poloprázdné hale se zvuk třískal, kdo si ovšem našel správné místo, mohl vychutnávat. Pánové sázeli jednu pecku za druhou, po letech se dočkala koncertní rehabilitace teskná Uchem jehly nebo šlapající roc'n'roll Olina, došlo i na novinky, z nichž Karel spí předčil studiovou verzi a Tisíc korun rozbolela pod hrudníkem - proč aspoň tuhle rádia nechtějí hrát? Přítomní muzikanti vrněli při basových parádičkách Petra Vavříka, sledovali kmitající prsty Milana Nytry a kaskády tónů linoucí se ze všemožných potrubí ovládaných Milanem Strakou, na bicí vyučoval úspornosti Richard Kroczek…

A hlavní hrdina Radek? Pro tentokrát ku prospěchu celku omezil své tradiční instrumentální skopičiny, mezi písničkami pepřil obvyklým humorem a ač zdravotně indisponován (na antibiotikách), hrdinně sváděl nerovný boj s armádou bacilů (kdyby to neustále neglosoval, lidi by to možná ani nepoznali). Vzdal to až po vyklenuté Až já budu svatý, hlasivky se odebraly na dovolenou a koncert předčasně skončil. Ale nikdo se nezlobil… dvě hodiny, to je pořád slušný, ba nadprůměrný čas. Snad se můžeme těšit na jarní šňůru, kdy nám to Buty zopáknou kompletně v nějakém pěkném klubu. Tam totiž dnes patří. A je to dobře - budeme si zase blíž.

Text: Ondřej Fencl

www.buty.cz

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím