LIVE: Umakartoví vlci zavyli v Akropoli

UMAKART, ILLE, JAN TĚSNOHLÍDEK
Palác Akropolis, Praha

13.12.2012

Celý večer načala Olinka Königová se svou partou Ille. Jejich decentní a křehký klubový pop stojí především na charakteristických kytarých kytaristy Almely a lehce "dusilenkovského" vokálu Königové, který se hezky poslouchá, je příjemný a především upřímný. Hezký začátek večera, stylově naprosto kompatibilní s tím, co se na nás chystalo dále. Vlastně celý večer měl poměrně soudržnou dramaturgii. Hudba Ille se k Umakartu hodí. A Jan Těsnohlídek, básník, který má na svědomí několik textů z nového počinu Umakartu a který vystoupil při krátké přestavbě, obě hudební vystoupení propojil svojí naprosto současnou poezií, která se dotýkala všech přítomných. Přesto byla podávána s nadsázkou a šmrncem. Těsnohlídek se posléze na pódium vrátil a společně s Umakartem odrecitoval krátkou pasáž v písni Vlci u dveří.

Chvíli tma a pak nástup hlavních protagonistů. Už jen pohled na pódium, kde stojí vedle sebe v řadě trojice Neuwerth, Švejdík a Muchow naznačuje, že se v případě Umakart (přečtěte si recenzi alba Vlci u dveří) nebude jednat o běžný a průměrný koncert. A nejednalo se. Živé bubny Umakart vyměnili za elektronické pady s jedním činelem. Pódium bez bubnů vypadalo čistě a krásně a některým písním elektronické beaty velmi slušely. Bohužel ne všem. A to je asi jediné, co se dá kapele vytknout. V setlistu se našly skladby, kde vážně chyběl element živého bubeníka. S pady navíc byly ustavičně techniké potíže. Je sice pravdou, že Tomáš Neuwerth, který je obsluhoval, si s problémy vždy poměrně rychle poradil, ale ti více všímaví si jich stejně všimli a tyto momenty vás bohužel na chvíli vytrhnou z hudbou budovaného světa. A to je škoda.

Jinak ale nebyla nouze o silné momenty, kdy obecenstvo zpívalo texty (někdy i trochu proto, že Švejdík zrovna zapomněl, co má zpívat) a to dokonce i z nových skladeb. Fanoušci však byli věrní a zapomínajícího a nastydlého Jaromíra 99 nenechali v žádné šlamastice. Naopak tyto momenty podtrhovaly rodinnou atmosféru celé akce. Skvělá světla se doplňovala s nadprůměrným zvukem a krásnými projekcemi. Když k tomu všemu přidáte úžasnou kapelu a boží písně, nemůže vzniknout nic špatného. Muchowovi to s basou sluší a je nejenergičtějším elementem kapely (navíc hrál na basový aparát zapůjčený od Mardoši z Tata Bojs, což bylo roztomilé, protože aparát na sobě má velký nápis Mardoša), Dušan všechno tak trochu diriguje a Švejdík uniká do realit příběhů, které zpívá. Funkční stroj na emoce, které umí zasáhnout. U srdce, fakt.

Podívejte se na fotoreport z koncertu

V Paláci Akropolis byli včera i tací, kteří kvůli vyprodaným vstupenkám na svou příležitost dostat se dovnitř čekali až do přídavku. Poté zaplatili 150 Kč a viděli dvě písničky. A odcházeli nadšeni. Ano, Umakart byl téměř dokonalý. Kéž bychom na další album nečekali opět sedm let. Bylo by nám tu o něco líp, kdybychom byli obklopeni Vlky u dveří více, než Pádovými otázkami...

text: Martyn Starý, foto: Matěj Slezák