ROZHOVOR | Michael's Uncle: V Roxy zazní písně, které jsme 20 let nehráli

Z čeho pramění vaše spolupráce s Linhartovou nadací, která mimo jiné stojí za existencí klubu Roxy?
V Roxy jsem hráli už asi desetkrát. Nadace uspořádala vůbec první dva koncerty Majkláčů v tehdejším Klubu architektů U zlatého melounu. Spolupracujeme s nimi od jejich o začátku. Oni se do toho pustili už za totáče. Byla to parta lidí, která na to nešla oficiálně, ale sama provozovala nezávislou kulturu. Ten koncert je pro nás radost. My jsme s těmi všemi účinkujícími i s organizátory hodně spolupracovali, společně jsme na začátku devadesátých let utevřeli klub Kotelna, kde část "Linhartů" dělala s manželkami za barem, otvíračka byla od půlnoci do sedmi ráno, paráda.

Jak se vám hraje v rekonstruovaném Roxy?
Už je tam lepší vzduch a jako muzikant na pódiu se díky technickému zázemí lépe slyším. Není to běžný klub, bylo to bývalé židovské kino a seřadiště před jejich transporty do koncentráků. Je to tam tím nasáklé, mám k těmto věcem velký respekt. Je to ale především kulturní stánek a snad jím i zůstane.

Co budete hrát?
Staré i nové věci, nacvičili jsme i pár věcí, které jsme už více než dvacet let nehráli. Zkoušíme téměř tři desítky pecek. Máme druhým rokem nového bubeníka BJ Tzarra, neztrácíme čas ho učit všem starším peckám, ale něco se naučit musí.

Současně vystoupí další hudebníci, například Tomáš Vartecký, Radek Škarohlíd, Petr Hraboš Hrabalík, Petr Hošek a váš původní bubeník Jarda Stuchlý.
Jo, těšíme se. Jsme s nimi v kontaktu a různě propojení. Například Radkovi Škarohlídovi a jeho Hentai Corporation jsme půjčovali naši bývalou zkušebnu na nákladovém nádraží Žižkov, Tomáš Vartecký měl s námi dokonce hrát, když odešel Petr Hošek z Plexis. Ale nakonec jsme si řekli, že budeme hrát jen s jednou kytarou.

Naposledy jsme vás slyšel před dvěma lety na festivalu České Hrady na Točníku. Jak často hrajete? A chystáte novou desku?
Hrajeme tak jednou, dvakrát do měsíce, jak kdy. Taky jsem nějakou dobu marodil. Desku momentálně nechystáme, začneme na tom pracovat v příštím roce.

Čtvrtstoletí kapely je dost, nechystáte nějaké výběrové album nebo speciální koncerty?
To zdůrazňování 25 let v souvislosti s pátečním koncertem mě moc nesedí. Nejsme kapela, která slaví kulatiny i nekulatiny, připomíná mi to, jací jsme dědci, není to tak velká reklama.

Co chystáte příští rok?
Zase koncerty, ale nic speciálního nevím. Rádi bychom se zase podívali ven, jako letos do Baskicka. Tenhle rok chceme ještě přidat Francii, Německo možná Švýcarsko

Text: Roman Jireš, foto: archiv Rock Report