RECENZE: Rovnice Rihanna = továrna na hity už neplatí

Pokud jste měli rádi éru Loud nebo Good Girl Gone Bad, patrně novinku hudebního chameleona rychle odsoudíte jakožto nesourodý mix melancholických, temně popových balad, dubstepu a tuctové taneční hudby, který si sice půjčuje atmosféru z Rated R, ale už nenabízí nic navíc.

První singl Diamonds je snad nejméně výraznou titulní vábničkou od dob Russian Rulette a co do přímočarosti a líbivosti nesahá peckám jako Umbrella, Only Girl (In The World) nebo We Found Love ani po kotníky. Podobně nijaký zážitek budete mít u No Love Allowed, reggae načichlému odvaru z Man Down. A lepší to nebude ani s Love Without Tragedy/Mother Mary, jejímž jediným pozitivem je melodie postavená na riffu Message In The Bottle britských klasiků The Police. Největší šok ale utrpíte až u skladby Numb, od níž si díky opětovné spolupráci s Eminemem mnozí slibovali druhou Love The Way You Lie. Chyba lávky. Tak fádní a ospalou spolupráci snad Rihanna ještě neměla.

Vůbec je s podivem, že ačkoliv slečna Fenty dokázala odjakživa namíchat koktejl aktuálních trendů s rádiovou líbivostí, zůstává tentokrát jen u těch trendů. Hitů na první dobrou zde opravdu mnoho není. Povedly se dubstepem okořeněná balada What Now, silná je i Lost In Paradise, kde producentsky vypomohl talentovaný Labrinth a vůbec nejzapamatovatelnější lahůdkou s největším hitovým potenciálem je Nobody's Business, duet s už-zase-exmilencem Chrisem Brownem. Ten se zde uvádí ve své nejuvolněnější poloze od časů alba Exclusive. Bez ohledu na to, co se mezi těmi dvěma odehrálo v osobním životě, je to právě jejich spolupráce, co posouvá Unapologetic nad průměr. Je ale velká škoda, že tím pozitiva končí.

Nevyváženost zpěvaččina sedmého zářezu může být i důsledem přehnaného počtu producentů. Něco na způsob, když pejsek a kočička dělali dort - z mnoha dobrot vzešel jen přeplácaný mišmaš. Tah na branku, pořádné hity a jednotící linka; toho všeho je nové řadovce naopak nedostatek a RiRina pověst nevyčerpatelné hitmakerky tak zbytečně klopýtá.

Unapologetic je ve výsledku jen průměrným albem, které chabě maskuje, že je na trhu jen proto, aby udrželo tradici "co rok, to deska" a vydělalo Rihanně pár dolarů navíc. Nic proti tomu, jen kdyby to tolik nebilo do očí.