RECENZE: Helloween posílají pozdrav z místy popového pekla

STRAIGHT OUT OF HELL
Sony Music
13 trax / 58:37

Helloween existují již od roku 1984 a dějiny metalu a hard rocku nijak zvlášť neovlivnili ani tehdy, natož pak novým albem. Nedá se jim upřít věrnost žánru, Straight Out Of Hell zní, jako by ho natočili před nějakými patnácti let, a je typickým produktem německé rockové scény reprezentované vedle nejznámějších Scorpions mimo jiné kapelami jako Gamma Ray nebo Pink Cream 69, které jsou ostatně s Helloween personálně provázané.

Při poslechu některých písní ze čtrnáctého alba jedné z nejúspěšnějších německých metalových kapel může jejich příznivce napadnout, zda se kapela nevrací ke koketování s poprockem, jaké předvedla před dvaceti lety na albu Chameleon. Ale to jsou zbytečné obavy, těžko podezřívat z příklonu v mainstreamové komerčnosti kapelu, která za první singl zvolí více než sedm minut dlouhou kompozici Nabataea, věc prakticky nehratelnou ve většině rádií.

Nečekejte nic nového a objevného, takový úvod World of War slyšel průměrný příznivec metalu snad stokrát. V textech se sice kapela obrací k relativně aktuálním problémům světa, ale hudebně se jedná o hardrockový skanzen. Ale na tom není nic tak špatného, příznivci germánského rocku mají právě takový konzervativní přístup s pronikavým vokálem a rychlými kytarovými sóly rádi. Těžko říct, zda ale vezmou na milost větší příklon Helloween k melodické hudbě, než tomu bylo v případě předcházejícího 7 Sinners.

Skladby jako Live Now! jsou totiž místy až poprock, který by při trochu fantazie mohl být v repertoáru Bon Jovi. Překvapivě popové klávesy jako z 80. let a zpěvné refrény například Far from the Stars, Years nebo Waiting for the Thunder už mají k metalu poměrně daleko, stejně jako poprocková balada Hold me in your Arms. Ruku podanou k přátelskému stisku s popem pak představuje Wanna be God ve stylu Queen, která je věnována památce Freddie Mercuryho.

Pravověrnější příznivce tvrdého rocku na druhou stranu potěší kousky jako Burning Sun se skvělými bicími Daniho Löbleho, už svým názvem antipopové Asshole nebo temné Make Fire Catch the Fly. Závěr se zvony, kostelními varhany a chórem na úvod Church Breaks Down představuje tak vydařenou tečku, která by mohla usmířit příznivce melodičtější i tvrdší tváře Helloween. {vypnoutlink:Pink}

BEST TRAX: Church breaks Down, Nabataea, Waiting for the Thunder
ZKUS TAKY: Gamma Ray - To The Metal, Blind Guardian - At The Edge Of Time, Running Wild - Shadowmaker