LIVE: S The Orb na výletě proti proudu času

THE ORB
Lucerna Music Bar, Praha
23.1.2013

Nebyla to žádná retro party organizovaná partou staromilců. Neodpovídalo tomu ani oblečení návštěvníků, které by ve své původní devadesátkové formě jistě celou akci bývalo posunulo ještě o stupeň výše. Vše tak zůstalo pouze na úrovni myšlenek a nostalgie nořících se ze vzpomínek na časy divokých mejdanů v opojení rozsáhlého arzenálu drog (v případě starších návštěvníků) nebo klidnější sledování hitparády Eso, moderované Terezou Pergnerovou (v případě těch mladších).

Podívejte se na fotoreport z koncertu The Orb

Celou záležitost uvedli do pohodového módu svým mixem Mike.H a Not_me vystupující pod označením SEED. Hlavní směr hlavních protagonistů vystihli zcela správně, a přestože se pak produkce The Orb vydala trochu jinou cestou, jejich set jako předkrm zafungoval. Deset minut po půl jedenácté odstartoval Alex Paterson, jenž bezvlasou vizáž doplnil o slušivý plnovous, se svým společníkem Philippe Le Gonidecem zhruba stominutový výlet do minulosti. Dvojice se do toho pustila s plnou vervou hned od začátku, nahrané linky hráli jednu přes druhou a postupně jednotlivé písně zahušťovali samply. Rozpoznat všechny zvuky tak bylo někdy dost obtížné. Když to však dělá člověk jako Peterson, a navíc se u toho skvěle baví, je to úplně jedno - vše do sebe zapadá.

















Celá show měla skvěle vystavenou kompozici, od volnějších rytmů odkazujícím na dub a reggae až po progresivní house a techno. Přitom na ambientní polohy se dostalo pouze několikrát v předělech mezi písněmi. Právě ty naopak tvořily největší problém, když jimi DJové často utínali jednu píseň (potažmo styl) a přesunuli se k další. Posluchačům to ale většinou nepřekáželo a volně se oddávali devadesátkovému světu. Hudbu umocňoval výstižnými vizualizacemi VJ Michael Coles, míchající sugestivní až halucinogenní obrazce s postavami kreslenými (pes Filipes) i reálnými (rebel Dean nebo M. L. King). Neopomněli alespoň souprostřednictvím plátna ukázat také Lee "Scratche" Perryho, s nímž The Orb natočili poslední desku. Z ní kromě Soulmana zahráli i upravenou verzi Golden Clouds připomínající spíš Macarenu než originální Little Fluffy Clouds, kterou pro změnu zvýraznili výživnými basy. Dále zazněly melodie z Tower Twenty Three, ústřední písně Star Wars, remix Higher Than The Sun kapely Primal Scream nebo nejúspěšnější hit Blue Room.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Výlet proti proudu času to byl příjemný, ani se člověk nemusel dostat do rauše, aby si to užil. Bylo ale i vidět, že dvojice spolu nebyla zcela sehraná, muzikální komunikace sem tam vázla a i přes všudypřítomnou pozitivní náladu některá místa nedokázali sehraně vyplnit. Během vystoupení se snažili zavděčit všem a ukázat nakolik jsou všestranní interpreti, což dokazuje i závěrečná unikátní úprava Eminema. Jejich risk se jim vyplatil a nejen díky své aktivní produkci nemají The Orb důvod končit - stále mají co říct. Se vzpomínáním by to však neměli přehánět a vracet by se měli jen jedou začas.

text: Ondřej Bambas, foto: David Karas