RECENZE: Černokněžníci Black Light Burns kráčí ve stopách Trenta Reznora

Vydáno 31.01.2013 | autor: redakce

Nadšení z druhého studiového alba stále rezonuje a Black Light Burns už fanouškům servírují další materiál. Jmenuje se Lotus Island a náladou i zvukem zmíněný loňský počin skvěle doplňuje.

RECENZE: Černokněžníci Black Light Burns kráčí ve stopách Trenta Reznora RECENZE: Černokněžníci Black Light Burns kráčí ve stopách Trenta Reznora


black_light_burns_lotus_island_correctedBLACK LIGHT BURNS
LOTUS ISLAND
Membram
11 trax / 40:20


Těžko říct, co Lotus Island vlastně je. Sama kapela už dřív na svém facebookovém profilu napsala: "V lednu vyjde novinka - nebudou to covery, B-sidy nebo LP. Nebude to ani EP. Úplně nevíme, co to je, ale dost se nám to líbí." O Lotus Island se mluví také jako o alternativním soundtracku ke kontroverznímu podobenství Svatá hora režiséra Alejandra Jodorowského, jímž je inspirovaný i název. To je koneckonců, pokud se jedná o sedmero instrumentálních písní, docela trefné. Takové The Thief nebo The Dancers jsou atmosférou jeho filmů úplně nasáklé. The City stojí na tak zneklidňujícím zvuku, že by jej mohl závidět i temný The Wolf od Fever Ray. Naopak závěrečná The Master končí smířlivým táborákovým brnkáním. Celkově jsou instrumentálky ve srovnání s dřívějším materiálem ambientnější a temnější.

Vedle sedmi instrumentálních skladeb jsou na desce čtyři "klasičtější", zpívané. The Hate of My Life nebo zremixovaná It Rapes All in It's Path zní, jakoby se jen nevešly na loňský opus The Moment You Realize You're Going to Fall a jsou nezvratným důkazem, že Black Light Burns nejsou jen kopií kapel jako Nine Inch Nails nebo Filter a že si od nejisté Cruel Melody dokázali vyšlapat opravdu originální cestičku.

Přestože se konkrétně u NIN jistá zvuková i tematická podobnost zapřít nedá (The Parasite), Wes Borland spíš navazuje tam, kde to Reznor zapíchl, a je v mnoha ohledech radikálnější a nepřístupnější. Pro všechny příznivce, kteří ještě nevyrostli z dravého (industriálního) rokenrolu plného experimentů, musí být Black Light Burns opravdovou nadějí, že když černokněžník Reznor odešel předčasně do důchodu, někdo to táhne dál.

Lotus Island je ponurý, plný protikladů a nabitý energií, která se začne s počtem poslechů spíš uvolňovat, než vytrácet. Nabízí agresivní rokenrol i plíživé instrumentálky. Někdy je provokativní a sexy, někdy chladný a pustý. A Wes Borland se u těch všech podivných obrazů, které tvoří - možno brát i doslova, jelikož coverem je jeho malba - směje pod vousy (respektive pod dalíovský knírek). Uvidíme, zda-li se bude usmívat i za pár dní na pražském koncertu ve Futuru, kam tahle nekompromisní parta dorazí 7. února.

BEST TRAX: It's Good to Be Gold, It Rapes All in It's Path, My Love Is Coming For You
ZKUS TAKY: Black Light Burns – The Moment You Realize You're Going to Fall, Nine Inch Nails – Ghosts, Swans – Soundtrack for the Blind



Lucie Malá

6/7

 

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít