RECENZE: Michal Prokop pokračuje v tom nejlepším z tuzemského bigbítu

STO ROKŮ NA CESTĚ
Joe's Garage
12 trax / 61:32

Už první pecka Zatmění naznačí, že se bude servírovat to nejlepší z tuzemského bigbítu, muzika navazující na tradice tvorby Vladimíra Mišíka, Luboše Pospíšila či Flamenga. Není divu, s takovou sestavou Framusu Five za zády - Pavel Razím (bicí), Zdeněk Wimpy Tichota (baskytara), Jan Kolář (klávesy), Jirka Šíma (saxofony), Roman Bobick Kubát (trubka), Luboš Andršt (kytara) a Jan Hrubý (housle) by slušnou desku natočil i mnohem průměrnější zpěvák a skladatel, než je zkušený a vkusný Prokop.

Dva posledně jmenovaní instrumentalisté Andršt a Hrubý ukazují své nevtíravé mistrovství podpořené parádními dechy hned v následující písni Silueta s milostným textem fungujícím bez ohledu na věk. Texty na desce vůbec stojí za pozornost, aby taky ne, když většinu z nich tradičně napsal Pavel Šrut. Třemi kvalitními kousky přispěl také Jan Lacina, Prokopův mladší kolega z televizního projektu Krásný ztráty.

Je asi jasné, že tahle muzika nepřináší nic, co bychom neslyšeli, takže některé písně (Někdy a někde nebo Obyčejnej chlápek) působí mile archaicky a povědomě. Třeba Zítra to roztočíme připomene v úvodu Garyho Moora, text Jana Laciny však potěší filmové fanoušky a znalce snímků jako Velká žranice, Nebe nad Berlínem, Láska nebeská, Piknik u cesty, Zítra to roztočíme, drahoušku či Sedm let v Tibetu a korunuje jí skvělé kytarové sólo.

Deska s důstojným obalem od Karla Halouna a Luďka Kubíka nabízí potenciální rádiový hit Stodolní od Petra Skoumala spjatého i s Prokopovou nejslavnější deskou Kolej Yesterday se syrovými slovy "Tam kde hulily komíny, tam hulí se teď tráva...". Fajnšmekři však spíše ocení píseň Šeherezáda, ve které si lze k atmosféře baru v Karlíně s kyselým pivem a lepivou griotkou opět vychutnat emotivní dechy i pomocné dámské sbory Léni Yellow a Báry Vaculíkové.

Michal Prokop při prezentaci této nahrávky vyvolal debatu o tom, zda jde o jeho poslední studiové album. Těžko říct, při nízké frekvenci vydávání jeho alb možná žádné příště nebude, protože cédéčka už nebudou existovat. Pokud je tedy Sto roků na cestě poslední Prokopovým albem, pak závěrečná skladba Útěky představuje krásnou tečku za jeho hudební kariérou.

BEST TRAX: Útěky, Stodolní, Sto roků samoty
ZKUS TAKY: Vladimír Mišík - Ztracený podzim, Luboš Pospíšil - Chutnáš po cízím ovoci, Olin Nejezchleba - Noční lov