RECENZE: Reznorovi How to Destroy Angels natočili sterilní soundtrack

HOW TO DESTROY ANGLES

Welcome Oblivion obsahuje čtyři písně z předchozího An Omen EP_ a dalších devět zbrusu nových skladeb. Album rozhodně nezní jako kanoničtí Nine Inch Nails, společné prvky nalezneme tak možná se čtyřmi instrumentálními Ghosts. Atmosfericky a náladou pak Reznor možná lehce navazuje na příběhy v Year Zero. Album totiž zní spíš jako Reznorovy nedávné soundtracky - předvídatelně. Ostatně na projektu How To Destroy Angels se podílí i Atticus Ross, s nímž dva nejznámější, The Social Network a The Girl with the Dragon Tattoo, stvořil.

Písně si ale tento fakt nesou jako stigma - nejsou zajímavé samy o sobě, působí právě pouze jako doprovod - jako soundtrack k něčemu, bez čehož pak samotná hudba vyznívá polovičatě. Úmorně dlouhé pasáže opakujících se zvuků jsou jednoduše do sebe zahleděnou onanií nad vlastní špičkovostí a vysokým stylem, který je tak strašně umělecký a intelektuální, až je dokonale čistý, prázdný a bezkrevný. Mariqueen Maanding má navíc na desce asi takové charisma, že kdyby byla jen dalším vyumělkovaným samplem, vyšlo by to nastejno.

Nahrávka sice nabízí vrstvy zvuků a experimenty se žánry, hodí se ale z fleku spíš jako manuál k syntezátorům a počítačovým programům na ukázku funkcí a různých nastavení, nemá vlastní duši, obsah, sdělení. Ano, i zde najdeme momenty, které se této smutné plochosti vymykají - třeba singl How Long? nebo píseň Ice Age, která působí místy poměrně zábavně, i když ji zabíjí přílišná délka. Nepřinášejí ale zase tolik svěžesti, aby byly nadějí pro jinak nezáživnou desku.

Problémem, který Reznora nepotkává poprvé, je fakt, že se v posledních letech nedokáže vymanit z velmi pevného sevření svých vlastních motivů a omezené škály zvuků. Jednoduše neustále rozpracovává sám sebe, jenže jeho rukopis není jen příjemně znatelný - je všudypřítomný a už jsme jím v této podobě přesyceni. Doba, kdy si vytyčil ještě s NIN tohle své osobní zvukové pole, je dávno za námi a dělat dneska hudbu, která zní jako hodně naředěný deset let starý repertoár, je k ničemu. Reznor svou hudbu při sté recyklaci rozložil na atomy a kvůli tomu tak ztratila jak kouzlo, tak i podstatnou emoci.

O How to Destroy Angels se mluví jako o post-industrialu, o jejich videu How Long? jako o post-apokalyptickém klipu inspirovaném McCarthyho Cestou (ta mimochodem poslední dobou prý inspiruje skoro všechno). Těch post- už je ale tolik, že by snad stálo za to se od něčeho odpíchnout a být zase cool. Čekat na to od vyždímaného post-Reznora už nejspíš nemá cenu.

BEST TRAX: Ice Age, Too Late, All Gone, How Long?
ZKUS TAKY: Nine Inch Nails - Ghosts, Trent Reznor and Atticus Ross - The Girl with the Dragon Tattoo, Andy Scott - Luxury Problems