SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Layne Staley (81.)

DROGY A GRUNGE

"Drogy byly mou láskou, útěchou a inspirací, vždycky mi pomáhaly, ale teď se najednou obrátily proti mně. A já prožívám strašné peklo," řekl v roce 1996, kdy již nebyl schopen normálního života a úspěšná kapela, kterou pomáhal před lety zakládat, byla v troskách. Snad na žádném jiném hudebním stylu a jeho komunitě se drogy nepodepsaly takovou měrou, jako právě v případě tzv. grunge. Tato modifikace rocku, spojující v sobě temnou urbanistickou odlidštěnost a pouliční civilnost stávající mladé americké generace vznikla na přelomu 80. a 90. let v Seattlu a záhy zachvátila celý svět. Byla přirozeným protipólem pozérského rocku a metalu a soustředila v sobě talentované muzikanty a skladatele, kteří hledali únik z tíživého žití v syrovém a přirozeném rockovém výrazu. Alice In Chains stáli v předvoji tohoto hnutí, až po nich se objevili skupiny jako Nirvana, Pearl Jam či Soundgarden a dotvořili tak Velkou čtyřku grunge. Už začátkem 90. let se však předávkoval Andrew Wood z Mother Love Bone, kteří kdysi tvořili prazáklad Pearl Jam, pak zemřel Cobain, aby narkotika posléze totálně rozmetala jak Soundgarden, tak i Alice In Chains.

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: PŘÍBĚHY ZESNULÝCH HVĚZD

Layne Staley se narodil 22. srpna 1967 v Kirklandu, pár kilometrů východně od Seattlu, a když mu bylo sedm, rodiče se rozvedli. Ve dvanácti začal hrát na bicí, prošel bezpočet glamrockových spolků, ale táhlo ho to k mikrofonu. Když sem tam zapěl od bicích, fanynky ho poté dlouho přemlouvaly, aby zpíval víc. V roce 1987 se na jedné party seznámil s kytaristou a zpěvákem Jerrym Cantrellem, který přivedl basistu Mikea Starra a ten zas bubeníka Seana Kinneyho. Takto jednoduše, přes noc, vznikli Alice In Chains, jedna z nejdůležitějších a nejuznávanějších kapel 90. let.

KURTOVO STIGMA

Po úvodní koketérii s glamem si soubor záhy vytvořil vlastní styl, v němž hrál prim temný, hrozivý sound, vystavěný z tíživých kytarových riffů a vášnivého Staleyho zpěvu, který se opíral do depresivních textů, v nichž hrály prim drogy. Na těch se od samotného začátku vezla celá kapela. "Je veřejným tajemstvím, že Layne a já jsme měli určité drogové problémy. To už je ale za námi a my si dáváme bacha," prohlásil bezelstně Cantrell v roce 1992 a této milosrdné lži nevěřil snad ani on sám. To už však soubor stoupal ke hvězdám. Debut Facelift (1990) nadchl celistvostí a vyspělostí jak instrumentální tak skladatelskou, o rok později kapelu představil režisér Cameron Crowe v kultovním filmu Singles a v roce 1992 vychází album Dirt, jejich opus magnum, kterého se dodnes prodalo téměř deset milionů kusů. Začátkem nového roku posiluje kapelu baskytarista z Ozzyho bandu Mike Inez a Alice In Chains jsou na vrcholu. Od této chvíle se však šroubovice spirály Staleyho života obrací ostře k branám pekla. Umírá Cobain a Staley, plný hrůzy, reaguje: "Viděl jsem to utrpení, kterým Kurt prošel. Moc dobře jsem ho neznal, ale viděl jsem, jak se z pulzujícího bouřliváka plného života mění v plachou, vystrašenou a rozervanou trosku, která stěží řekne 'hello'."

Na konci každé party, kdy všichni odejdou a svět kolem ztichne, zůstaneš sám se sebou, se svými běsy a depresemi. Na heroinu těžce závislý Staley se rozhodne pro léčbu, ale chybí mu vůle shodit ze sebe škrtící drogové řetězy. Alice In Chains na čas přestanou existovat, ale Staley kapelu stejně nechává na holičkách. Když se dostane z nejhoršího, zakládá vlastní projekt Mad Season, do něhož pozve některé své kamarády z Pearl Jam a Screaming Trees. Vyjde jediné album (Above, 1995) a uskuteční se pouze pár vystoupení. Alice In Chains mezitím zanikají. Cantrell pokračuje sólově.

PRAVDA A LEŽ

Druhou půlku 90. let se Staley zmítá mezi životem a smrtí, veškeré plány na znovuobnovení jak domovské kapely, tak Mad Season jsou jen utopií. Všichni jsou zděšeni, jak se zpěvákův talent ztrácí pod přívalem depresí v nekonečně bludném kruhu, drogové závislosti. Záznam MTV Unplugged a různé kompilace Alice In Chains jen prohlubují smutek ze ztráty originální kapely a jeho neopakovatelného zpěvu. Téměř mizí i z dohledu přátel i rodiny, čas od času proniknou zprávy o jeho neúspěšných rehabilitacích. Ještě jednou dojde k částečnému vzkříšení a všechno nasvědčuje tomu, že by kapela mohla opravdu ožít. Ta se však zmůže na jedinou novou písničku, která se přilípne k best of boxu a tečka.

Vedle Kurta Cobaina je Layne Staley jednoznačně druhou nejvýznamnější obětí druhdy určujícího hudebního stylu, který pomohl rocku přežít a přehoupnout se do nového tisíciletí. To vše ale hlavně díky zničující injektáži zrádných drog, které sice sytily hudbu espritem mladické vášně a nespoutanosti, ale zároveň bezcitně ničily a ničí tělesnou schránku svých nositelů. Narkotická hydra napadla Staleyho citelněji než některé jiné z branže. Senzitivní, citlivý a introvertní zpěvák byl prostě zranitelnější a náchylnější k podpůrným stimulantům, bez nichž v určitém stádiu už není normální život možný. "Jakákoli droga, byť sebeměkčí, je jen přípravou na heroin, záleží jen na psychické dispozici toho kterého člověka," tvrdí psychologové. Zdá se, že všechno ostatní je jen iluze. Abychom tak nějak opili rohlíkem sami sebe a po tisící si nalhali, že všechno máme pevně "pod kontrolou". Staleyho hudba byla sice svatou pravdou, on sám však žil ve lži.

text: Jan Petričko