RECENZE: Z novinky The Strokes srší jarní pohoda

THE STROKES
COMEDOWN MACHINE
Sony Music
11 trax / 39:49

Oni si to vlastně The Strokes už přes deset let jedou ve stylu vychvalovaného a dodnes nepřekonaného debutu. Vždyť ani na novince Comedown Machine není snadné objevit znatelnější posuny. The Strokes stále neopouštějí žánr příjemné kytarovky a zvukově zní podobně: v zásadě nevyhraněně a v čase nezařaditelně. Je to pořád to - s nadsázkou - to nesmrtelné indie, kterému hádáte stáří dvacet třicet let, abyste se vzápětí dozvěděli, že jde o horkou novinku. Ač by právě tohle mohlo znamenat neaktuálnost a zajetá škatulka nudné opakování starých kousků, The Strokes to zvládli velmi důstojně.

Je totiž vidět, že i přes celkem jasně vymezený prostor umí být kapela stále tvůrčí a má zajímavé nápady a energii na propracované aranže a talent na chytlavé melodie a refrény. Na tracklistu nechybí balady ani vděčné festivalové skákačky - třeba hned druhá píseň All The Time, která se stala i první singlem doprovázeným klipem (jak jinak než koncertním s občasnou srandou ze zákulisí). Právě do této skladby spolu se spolu s 50/50, v níž jsou slyšet zajímavě vystavěné zvuky a atmosferická gradace melancholie, se i nejvíce promítl zmíněný debut.

Poměrně zvláštní kousek je One Way Trigger, která vyčnívá výrazným zpěvem a vlezle veselými a zapamatovatelnými klávesovými party, potažmo kytarovými riffy (A-Ha moment!). Otázkou u ní ale je, za jak dlouho si na tohle retro cvrlikání posluchači vypěstují alergii. Osmdesátky zaslechneme na novince možná přece jen častěji, než bychom čekali. Někdy jsou i přiznané - jako v názvu songu 80's Comedown Machine. Ten příjemně nakopává a dá se, v kontrastu s většinou poměrně měkčích a umírněnějších pasáží na albu, označit za lehce šmrncnutý punkem. Paradoxně mu trochu škodí profesionální zvuk nahrávky, tady bychom si stoprocentní uhlazenost klidně odpustili.

Opravdové experimenty a dominantní vlivy rozmanitých stylů ale na novince nehledejme. Comedown Machine pro fanoušky nechystá nic zásadně novátorského a převratného. To sice může být u The Strokes v době, kdy se v žánru poměrně slušně probojovaly do popředí zajímavé skupiny jako The Black Keys, signálem pozvolného ústupu do pozadí, na druhou stranu se jim podařilo natočit slušnou porci nápadité a nekonfliktní (a v neposlední řadě inteligentní a sympatické) kytarové muziky a pro tu se publikum najde vždycky. Zvlášť když zvolna začíná sezóna road tripů a přichází čas se vybavit na cesty novou hudbu do auta.

BEST TRAX: One Way Trigger, 80's Comedown Machine, 50/50

ZKUS TAKY: Franz Ferdinand - Tonight: Franz Ferdinand, The Black Keys - El Camino, Klaxons - Myths Of The Near Future

Lucie Malá {vypnoutlink:Lucie}
5/7