RECENZE: The Stooges jsou na smrt připraveni, ale neumírají

Vydáno 25.05.2013 | autor: redakce

Iggy Pop a jeho domovská kapela The Stooges myslí svůj návrat započatý studiovou deskou The Weirdness z roku 2007 vážně. Už bez kytaristy Rona Ashetona, který zemřel před čtyřmi lety, nahráli novinku Ready to Die. Jak bez něj album zní? Jde o nostalgický comeback či nástin nového směřování?

RECENZE: The Stooges jsou na smrt připraveni, ale neumírají RECENZE: The Stooges jsou na smrt připraveni, ale neumírají

iggy readytodie COVIGGY AND THE STOOGES
READY TO DIE
Fat Possum Records
10 trax / 34:44

Odpověd na předchozí otázku: tak trochu obojí. Oproti poměrně kritizovanému předchozímu albu The Weirdness se Ready to Die mnohem více hlásí k období kolem první půlky sedmdesátých let, jehož zákulisí poutavě popsal třeba sám frontman v autobiografické knize Chci víc. Tehdy kapela zaujala hlavně řízným, punkovým soundem, odvážným vystupováním a špinavostí. Nahrávky i přes remasterovaní pořádně skřípou dodnes a zachovává se v nich ten úžasný autentický garážový zvuk řízných kytar, který tak marně hledáme u pozdějších (a řekněme si na rovinu, uhlazenějších) Sex Pistols.

Vedle tohoto feelingu nové desce nechybí tolik milovaná a navzdory pokročilejšímu věku Iggyho Popa (66) neutuchající vitalita a energie. Síla alba spočívá hlavně ve vypalovačkách připomínající nadčasové hity Search and Destroy nebo Shake Appeal - například první Burn, rokenrolová Ready to Die nebo Sex & Money, kde jsou výborně zakomponovány i dechy.

Jedno je ale jisté: Ron Asheton, kytarista a jedna z hlavních tváří The Stooges, je mrtvý, v roce 2009 nepřežil srdeční infarkt. Dle slov členů kapely je nenahraditelný. Na novince ho zastoupil někdejší člen James Williamson a to se spolu s tragickou událostí obecně nutně na Ready to Die podepsalo. Třeba skladby Unfriendly World a The Departed se přibližují k bluesovějšímu a melancholičtějšímu zvuku a primárně k pozdním sólovkám Iggyho Popa (poslední Aprés či cohenovská Préliminaires). Tyto momenty jsou ale pro The Stooges bohužel spíš kamenem úrazu. Zaprvé proto, že pak ztrácí svou jedinečnost oproti sólovému Iggy Popovi, zadruhé tyto skladby vytváří na albu určitou nevyváženost. Filozofování The Departed (i přes v náznacích přítomný humor) vedle punkové Job nutí zamyslet se nad tím, kterou polohu máme tedy The Stooges věřit - dospělou s kocovinou nebo stále bezstarostnou s lahváčem?

Další problém tkví v tom, jestli tohle už přece jen není příliš velké retro. Iggy Pop umí zaujmout dnešní publikum, dokáže v moderní době obstát i jako zábavná osobnost, i jako kreativní muzikant, o tom žádná. Osloví ale takto v sedmdesátkách zakonzervovaný zvuk nové posluchače? Dostane se album do širšího povědomí jako novinka, nebo bude spíš znít jako deska písní ze starého šuplíku kapely, popřípadě rovnou jako reissue?

The Stooges být připraveni zemřít ještě nemusí, protože jejich čas zatím nenastal. Ale rozhodně moc neví, co se sebou dělat. I tak je tápání na Ready to Die nadprůměrné.

 

BEST TRAX: Burn, Sex & Money, Dirty Deal
ZKUS TAKY: Iggy Pop - Lust For Life, Mudhoney - Vanishing Point, New York Dolls - One Day It Will Please Us to Remember Even This



Lucie Malá {vypnoutlink:Lucie}
5/7

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít