RECENZE: Sea + Air: ona, on a prázdný prostor

SEA + AIR
Lucerna Music Bar, Praha
26. 5. 2013

Ještě před devátou hodinou, než měla vystoupit Jana Šteflíčková, to vypadalo, že pódium je obehnáno hlubokým příkopem a nikdo se nemůže dostat blíže, než jsou prostory pod balkóny. Celkově by vystoupení obou interpretů lépe vyznělo v útulném barovém prostředí, kde je jemný šum přirozenou součástí atmosféry, ne tvořen do prázdna se vkrádajícími objednávkami u pípy nebo cinkáním sbíraných sklenic, přetínající jemné okamžiky písní. Tento nepříjemný kolorit se však z malé Lucerny vymýtit zřejmě nepodaří, proto by měla zůstat vyhrazena výbušnějším večírkům.

Oproti poslednímu pražskému vystoupení v podzemních útrobách studentské kavárny se kapacita mohla několikanásobně navýšit, a tak se tomu také...nestalo. K sychravému počasí pasovala i posmutnělá nálada v klubu. Teď není řeč o melancholických skladbách, které byly večer odehrány, nebo špatnému výkonu umělců, ale o prázdnotě, kterou se nepodařilo naplnit ani vřelým přijetím posluchačů, ani i přes značnou únavu stále energickými a usměvavými muzikanty.

Sea + Air mají přitom dobré předpoklady zalíbit se tuzemskému publiku. V některých oblastech to dokonce už i dokazují, to když vyprodali ostravské vystoupení. Kromě melodických písní vhodných skoro i pro Český radiožurnál v sobě mají i alternativní cítění, které živě několikrát předvedli. A právě tyto momenty mají kouzelnou moc vymanit zavedené od stereotypu a předvídavosti. V neposlední řadě nechybí duu ani německý sarkastický humor, ne tolik odlišný od cimrmanovského. A stejně jako jejich tvorbu oceňuje těch několik českých posluchačů, opětují i oni laskavý přístup. Třeba ochotnou autogramiádou či čtením textu v češtině, navíc s velice slušnou výslovností.

Vystoupení trvalo dohromady téměř osmdesát minut a zazněly jak písně známé - You & I, The Heart Of The Rainbow, tak ty z chystaného alba, jež byly představeny v přídavku. Do něj se mělo možnost zapojit i publikum, kdy svým cinkáním klíčů vytvořilo další z hudebních nástrojů a přímo se tak stalo součástí skladby. Na to, že pódium patřilo pouze Danielovi a Eleni, nástrojů zaznělo dost. Dominovala zejména drobná sestava bicí s jedním kopákem, virblem a hajtkou a cembalo, za nímž povětšinou seděla ONA. ON k němu ale také několikrát zasedl a po zvukovém electro nářezu v závěru Do Animals Cry? si vzal do ruky navíc kytaru, paličku k bubnu a do toho stihl i doprovodně zpívat. Takovéto multiinstrumentalistické vystoupení nefunguje vždy na sto procent, ale minimálně šetří náklady a občas pobaví vtipnou výměnou s komentářem o nutnosti delšího potlesku. Největší sílu předvedli manželé v klidnějších polohách, jako v skvělé koncertní úpravě Mercy Street, a zmíněných hudebně alternativních improvizacích obohacujících standardní písně, čímž se tak trochu Sea + Air brání stadiónům, kam se prý jednou propracují.

Celý set byl ukončen, stejně jako před koncertem znějící, vážnou hudbou v provedení estonského orchestru, respektive vokalistů. Nepřímý odkaz na Baltské moře připodobnil nedělní vystoupení s prázdnou, mírně ospalou náladou, která silně narušovala uhrančivou atmosféru severní pobřežní krajiny. Pokud by se v budoucnu podařilo opravdu naplnit alespoň prostor velikostí odpovídající Music Baru, bude to zasloužilý posun, spíše si ale nadále budeme vychutnávat v přátelské atmosféře malých klubů. {vypnoutlink:Air}

Ondřej Bambas