SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Dean Reed (91.)

Socialistická propaganda střední Evropy a Sovětského svazu se tetelila blahem a její švarný kovboj, který dobrovolně vyměnil život v kapitalistickém vykořisťovatelském blahobytu za budování komunismu, byl totiž pádným argumentem o prohnilosti imperialistických USA a jejích pohůnků z Wall Streetu. Nakonec mělo všechno obligátní průběh. Když se totiž hezoun tajným službám tehdejší Německé demokratické republiky znelíbil, prohlásily ho tyto přece jen za trojského koně kapitalistického západu a jeho předčasná smrt vzbudila mnohé otazníky. Toto je neuvěřitelný příběh Deana Reeda, který nemá v kultuře období studené války obdoby.

Posel míru
"Zeptej se Vaška Neckáře," poradil mi Jarda Hudec, když jsem začal shromažďovat potřebná akta o životě a smrti zpěváka, od jehož smrti 13. června uplynulo 27 let. Samozřejmě. Reed byl v době své slávy vřele milován i v tehdejší Československu, s kamarádem Neckym často vystupoval a obsadil ho i do jednoho ze svých filmů, dnes již zapomenuté westernové limonády Zpívej, kovboji, zpívej (1983). Co předcházelo?

Dean Reed se narodil v coloradském Denveru 22. září 1938 učiteli a ženě v domácnosti jako třetí ze synů (jeho bratři Vernon a Dale následně rovněž zkoušeli proniknout v šoubyznysu). Po studiích na tamní univerzitě již zcela zahořel pro kytaru a písničky a když mu bylo 20, dostal v Kalifornii nahrávací smlouvu. Debut Our Summer Romance, na němž míchal, rock, pop a country, se poměrně slušně prodával a zpěvák s úspěchem koncertoval po Severní a Jižní Americe. Svou definitivní parketu však našel až záhy, když se stal barden protestsongů. Jeho popularita narůstá převážně mezi latinskoamerickou a kubánskou "pokrokovou" mládeží, takže bylo jen otázkou času, kdy manažer zavelí ke směru na východ. Reedovo turné v polovině 60. let v baště komunismu, Sovětském svazu, je naprosto triumfální a zpěvák s návratem domů nespěchá. Naopak. Se svou východoněmeckou manželkou a dcerou žije v Itálii, kde se prosadí i ve filmu. Jeho koncerty jsou propagandistickými manifestacemi tehdejších evropských bolševických režimů a naivní romantik se koupe ve slávě. Obráží odbory, festival politických písní, kde ostře kritizuje západní třídní a rasové rozpory a samozřejmě válku ve Vietnamu. Při vystoupení nepálí, ale symbolicky myje americkou vlajku.

Honneckerův rocker
Začátkem 70. let se definitivně usadí v NDR, jejíž ambiciózní filmová studia společnosti DEFA mu otevřou dveře dokořán a Reed ještě zintenzivní svou činnost na tomto poli, už nejen jako herec, ale i scénárista režisér. Výsledkem jsou romantické cukrkandly, plytké komedie, indiánky (v Pokrevních bratrech hraje spolu s Gojkem Mitičem) či tendenční, schematické dojáky, v tom socialistický Elvis téměř kopíruje svého slavnějšího kolegu.
A přitom ani na chvíli nezapomíná na roli komunistického tribuna, zpívá a hraje v tehdejších po této stránce nejexponovanějších zemích - v Chile, Nikaragui, Panamě, Venezuele, neopomíná Skandinávii či Vlekou Británii. Nebylo v rámci i tehdejší východoevropské popkultury zářivějšího vzoru pro mírumilovnou mládež celého světa.

Ale pozor, nic není černobílé. Obraz slušného slouhy socialismu neplnil beze zbytku. Sovětskou okupaci Československa z roku 1968 ostře odsoudil a stejně jako se navážel do Kennedyho a Nixona, neváhal kritizovat ani Chruščova, Brežněva a další komunistické pohlaváry. Když však ve své zanícené plamennosti nařkl ze zrady spisovatele a jednu z mnoha obětí sovětského represivního režimu Solženicyna, opět si své úlety náležitě vyžehlil.

Ten, který "prohlédl kapitalistický systém" byl i v tomto světle rozporuplnou osobností a postupem let už přestal být jen cirkusovým panákem, který se uklání a říká jen to, co se socialistické propagandě hodí do krámu. Jeho angažovanost s sebou postupem let přinesla i opačný efekt. Nová generace mladých už totiž v 80. letech žila v přece jen uvolněnějších poměrech a začala se jim zajídat komerční poklonkování stárnoucího amerického přeběhlíka. Prodej alb klesal, stejně jako návštěvnost koncertů či filmů, ale Reed se stále hrál v rádiu či se zhusta objevoval v televizních estrádách typu Ein Kessel Buntes a mezi politickou špičkou měl své vlivné známé. Navíc bylo veřejným tajemstvím, že už nějaký ten pátek pracuje jako tajný agent Státní bezpečnosti NDR pod krycím jménem "Victor". Reed pořád ještě "dělal všechno, ale nic pořádně neuměl", jak o něm kdosi prohlásil a nenávratně upadal do prachu nezájmu a antipatie. Logická daň v letech, kdy se nenávratně schylovalo ke změnám evropských poměrů a studená válka mezi USA a SSSR skončila.

Mrtví z jezera
Stále častěji ho přepadal stesk po domově, otevřeně mluvil o smrti a těžce nesl prudký pokles popularity, chlastal, nevyhýbal se drogám a na veřejnost pronikly jeho mnohé osobní i sexuální skandály - to vše následně přispělo k dodnes ne zcela vysvětlené příčině jeho skonu v červnu 1986. Do USA se ovšem vrátit nemohl, byť ho jeho štáb často přesvědčoval o tom, že tam znovu nabude ztracených pozic. V dubnu 1986 však opět neopomněl veřejně zostudit Ameriku.A pak přišla smrt.

Umlčela ho přece jen Státní bezpečnost? Nebylo by to tehdy poprvé ani naposledy, kdy se tyto složky zbavily nepohodlného vazala. Utopil se. A prý to byl výtečný plavec, který se v minulosti zúčastnil i několika prestižních supermaratonů v plavání.

Ať tak či tak, vylovili potápěči jeho mrtvé tělo 13. června 1986 ze Zeuthnerského jezera poblíž Berlína, asi tři kilometry od jeho domu. Objevily se i zprávy, že měl kolem krku provaz a měl svázané ruce, jedna verze praví, že jeho mrtvolu vyzvedli spolu s jeho vozem ze dna, ale pravda zůstane asi navždy skryta. Vražda? Sebevražda? Nešťastná náhoda?

Hudební svět jeho smrtí sice nezaznamenal žádnou újmu, ale předčasná a tajuplná smrt je vždycky tragédie. A přesně taková završila podivuhodné dobrodružství Deana Reeda. Toho, jehož čistá a romantickým ideálům náchylná duše zčernala ve zlaté kleci, kdy - více než jindy – nic nebylo zadarmo a horentní úroky ze slávy se měřily něčím daleko důležitějším než jsou peníze.

Text: Jan Petričko