RECENZE: Kytarový mistr Luboš Andršt nastavuje bluesovou tvář

Vydáno 30.06.2013 | autor: redakce

Žádné přehnané pózy, efekty a afekty, nýbrž poctivá hudba v krystalické podobě. Luboš Andršt, muž nejedné žánrové tváře, tentokrát předkládá reprezentativní podobenky své zásadní - bluesové vizáže.

RECENZE: Kytarový mistr Luboš Andršt nastavuje bluesovou tvář RECENZE: Kytarový mistr Luboš Andršt nastavuje bluesovou tvář

lubosandrst COVLUBOŠ ANDRŠT
ONE MAN BLUES / BEST OF
Supraphon
12 trax / 71:16 min

Tracklist: Good Time Boogie, Rockin' Blues, Rock Me Baby, Blues Time, I've Got My Mojo Working, Everything I've Done, No More Excuses, Shuffle One's Feet, Blues o neistom návrate, Ráno, Spain Variation At Concierto De Aranjuez, One Man Blues

Hledá-li člověk v muzice upřímnou výpověď a instrumentální kvalitu, v mainstreamu se většinou namáhá marně. Tam bývají spláchnuty zcela odlišnými pohnutkami. V tomto ohledu se obvykle vyplatí sázka na okrajové žánry. Právě jim celou kariéru zasvětil kytarový mistr Luboš Andršt, srdcem bluesman. Třebaže blues koření v afroamerické kultuře, dokáží si s ním poradit i našinci, což nádherně dokládá bezmála třicet let starý živák Blues o neistom návrate s textem Milana Lasici v podání slovenské ikony Petera Lipy. Leč Luboš Andršt na své neochvějné cestě po pódiích Střední Evropy (a nejen jí) od 90. let uplynulého století moudře a hlavně prospěšně kooperoval též s rodilými zaoceánci. Právě pěvecké objevy z ulice, respektive, jak to mezi muzikanty chodívá, z hospod a klubů, výrazně přispěly nasání větší autenticity. Uklidňující houpavá uvolněnost si podává ruce s působivým sentimentem, hra niterných emocí nezdolně bují.

Nicméně i bez vokální složky je Andrštova tvorba silná. Kytary v rukou vbrzku již pětašedesátníka samy doslova prozpěvují. Ústřední postava si však neuzurpuje pozornost jen pro sebe, v No More Excuses a Shuffle One's Feet se blýskne parádními klávesovými sóly Jan Kořínek, ve více než deset minut se probouzejícím Ránu si Andrštův nástroj dominanci předává se saxofonem Františka Kopa. Z odlišného soudku je pravověrnému blues poněkud vzdálená, ovšem precizní Spain z dílny Chicka Corey, propojující nejen Andršta s Lubomírem Brabcem a Petrem Jandou, ale i tři typy kytar. Album symbolicky uzavírá akustická skladba, která mu dala název a v níž si Andršt vystačil zcela sám. One Man Blues je vskutku příjemná nadílka nejen oslavenci, nýbrž především posluchačům.

BEST TRAX: I´ve Got My Mojo Working, Blues o neistom návrate, Spain
ZKUS TAKY: Jan Spálený - Sedmdesát, ZVA 12-28 Band - Z ruky zobať, Ana Popovič - Unconditional

Daniel Folprecht
5/7

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít