RECENZE: Tenkrát aneb Zlatá devadesátá Jaromíra Nohavici

JAROMÍR NOHAVICA
TENKRÁT
EMI
19 trax / 59:22

Bez jednoho dvě desítky kousků kompilace s citem poskládal a čtivým komentářem opatřil hudební publicista Jiří Černý a dosud nepublikované dobové snímky dodal fotograf Martin Homola. To celé dohromady dělá z kompilace záležitost pro fajnšmekry a křičí na všechny strany - kup si mě, originál!

A co že to vlastně Černý vybral? Z LP s názvem Darmoděj, vydaného už roku 1988, písně jako Darmoděj, Heřmánkové štěstí, Přítel, Možná se mýlím a Spatřil jsem kometu (později psaná zkráceně jako Kometa), z Osmé barvy duhy (MC z roku 1989) skladbu Píseň psaná na vodu. Asi nejzásadnější desku (už z let devadesátých) Mikymauzoleum tady reprezentují písně Hrdina nebo dezertér, Sudvěj, Dál se háže kamením, Muzeum, Peklo a ráj a samozřejmě Mikymauz, což je asi Nohavicova nejlepší skladba vůbec, zde ve verzi z koncertu. CD reedici Darmoděj a další obohatily písně Zatímco se koupeš a Bláznivá Markéta. Zbývající skladby Divocí koně, Těšínská, Petěrburg, Sarajevo a Až to se mnou sekne poprvé nalezneme na Divném století z roku 1996. Několik písní bylo opět zvoleno v jedinečných koncertních verzích.

Takto časově uspořádaná výběrovka přímo vybízí ke srovnání s Nohavicovou tvorbou současnou - písně staršího data, ať s texty závažnějšími až filozofickými, či více popisnými, bezstarostnými, folkové spojuje vždy velká dávka poetiky a ne zřídka také vysoká melodická invence či zvuková barevnost v nástrojích a aranžích. Tu v současnosti poněkud vytěsňuje kritika, sarkasmus, textová plytkost a zvuková jednolitost.

BEST TRAX: Mikymauz, Kometa, Dál se háže kamením.
ZKUS TAKY: Jarek Nohavica a Čechomor - O. S. T. Rok ďábla, Karel Plíhal - Králíci, ptáci a hvězdy, Karel Kryl - Kdo jsem...?

Nikola Illeová
6/7