LIVE: Na Rožmberku pálilo slunce a nadávalo se na Zemana

ČESKÉ HRADY
Rožmberk nad Vltavou
2. - 3.8. 2013

Páteční večer byl pojatý spíše decentně: po rozjezdu, který zajistila ověřená stálice Mňága a Žďorp, se představilo poměrně mladé české indie rock trio A Banquet. Ačkoliv před podiem moc lidí nebylo, kluci do toho šli sympaticky naplno a podařilo se jim publikum slušně rozhýbat. Jejich hudbě pozdější večerní hodina rozhodně prospěla - a mixu osmdesátkových beatů a synťáků spolu s placebovsky laděnými kytarami (ostatně i frontman Matěj Káninský svým projevem Briana Molka dost připomínal) rozhodně víc sluší tma, než denní světlo. Po vyhlášení nejlepší festivalové masky (zvítězily zdravotní sestřičky) už přišla sladká tečka na dobrou noc v podobě Mig 21. Chlapecká taneční, pěvecká a striptérská skupina z Prahy 5 Smíchova přinesla kromě pohodové hudby výtečnou podiovou show a Jirka Macháček si narůstající dav pod podiem zcela podmanil, zejména veselým střídáním zvolání "love you" a "fuck you" a závěrečnou českou státní hymnou zahranou na ukulele.

Po úvodní půlhodince We On The Moon se v sobotu objevil nový projekt Kryštofa Michala Portless. Kromě možná trochu zbytečných narážek na Support Lesbiens přišla hodina ucházejícího moderního radiového rocku, ale co naplat, lidé nejvíce nakonec stejně ocenili supportí Sweet Little Something a Let's Dance. I přes rostoucí vedro do areálu přicházelo stále více lidí a na Mandrage už mohlo na Šrouby a Matice dělat oči na drsňáky v černém dostatek mladých i starších slečen. Pipes and Pints se lehce opozdili, a tak se, dříve než se festivalovým areálem začaly rozléhat ostré riffy spolu se zvukem dud, na B-stage objevil čínský prodavač nudlí, který s perfektní češtinou odezpíval a na akustiku odehrál několik českých folkových šlágrů.

První velká hvězda sobotního odpoledne byla Aneta Langerová se svým obvyklým setlistem spíše pomalejších skladeb zakončených Živou vodou. Areál festivalu v ten moment připomínal spíše letní koupák s hudebním doprovodem - takřka každé volné místo na louce bylo pokryto dekami a karimatkami a do pohybu se nikomu moc nechtělo. Trochu divočejší náladu přinesli Wohnout, kteří i přes zranění Matěje Homoly předvedli skvělý výkon a novější pecky prokládali starými, třeba Pedro se vrací a Ó, Gramofon.

Zejména dívčí část publika pak vzápětí potěšil Tomáš Klus a těžko říci, jestli spíše díky svému hudebnímu mixu písničkářství, balkánské hudby a rocku, improvizací v rýmování nebo provokativními průpovídkami směrem k publiku, kdy si mimo jiné vzal na paškál prezidenta Zemana a jím jmenovanou vládu (a nebyl sám, ze Zemana si na Hradech střílel takřka každý druhý muzikant). Odpolední blok pak zakončili slovenští Inekafe se svým punkrockovým repertoárem.

S příchodem večera se festival žánrově přehoupl ze spíše rockových vod blíže funku. Jako první odstartovali Monkey Business - opět klasicky v bláznivých kostýmech, opět s výbornou show a především skvělým zpěvem Matěje Rupperta. Po peckách jako Intercooler a Who Killed My Libido přišla po vytleskání Piece Of My Life, kterou si spolu s Ruppertem přišel za ohromného aplausu zazpívat Vojta Dyk. Po vydařeném výletu do Saturday Night Is Over a zpět se Monkey Business vytratili a uvolnili místo slovenskému drsňákovi Rytmusovi, který dorazil s živými bicími, které měl na starosti Martin Valihora a DJem z Kontrafaktu. Navzdory žánrové odlišnosti zapadl do atmosféry festivalu výborně a vypípávaná slova z refrénu Zlatokopky zpíval celý dav.

Nightwork nastoupili na hlavní stage kousek po deváté a člověk nevěděl, jestli se má bavit komediálními kousky Vojty Dyka pobíhajícího po podiu v pionýrských trenýrkách, nebo hudbou a vtipnými texty (hlavně píseň Brazília věnovaná české fotbalové reprezentaci). Na závěr oplatil Dykovi jeho návštěvu Matěj Ruppert, když si přišel zazpívat na cover Saturday Night Is Over.

Když se na B-stage objevil Márdi z Vypsané fiXy a s pozdravem "nazdar uličníci" začal koncert Letním tlením, bylo jasné, že přichází poslední šance na to si trochu zapařit. Fixa rozhodně nezpomalovala tempo a Dezolát (věnovaný opět Milošovi Zemanovi), Lunapark a jiné pecky dostali lidi pod podiem celkem bez problémů do varu a na předposlední 1982 si přišla dokonce zazpívat kastelánka z rožmberského hradu

Závěrečný Kryštof ničím nezarmoutil, ale ani nepotěšil, snad kromě obřích balónků puštěných mezi lidi a promem na limitovanou edici jejich nového dvd. České hrady ale nejsou žádný alternativní ani žánrově vyhraněný festival a šlágrý známé z rádia jsou přesně to, co publikum na závěr chtělo slyšet.

text: Jiří Kalous, foto: Jarmila Štuková