RECENZE: White Lies vystihli náladu babího léta

Vydáno 04.09.2013 | autor: Lucie Malá

Britští White Lies sklízejí po vydání třetí studiovky Big TV rozporuplné kritické ohlasy - názory oscilují mezi oceněním a nadšením a naopak zklamáním a chladným přijetím. Jaká je tedy novinka, kterou fanoušci už 17. listopadu uslyší naživo v pražském Lucerna Music Baru?

RECENZE: White Lies vystihli náladu babího léta RECENZE: White Lies vystihli náladu babího léta

white lies BIGTVWHITE LIES
BIG TV
Universal
12 trax / 45:06

Tracklist: Big TV, There Goes Our Love Again, Space I, First Time Caller, Mother Tongue, Getting Even, Change, Be Your Man, Space II, Tricky To Love, Heaven Wait, Goldmine

Oba dva rozdílné pohledy na novou desku se nabízejí už na první poslech. Ta hlavně potřebuje čas, než odhalí celý svůj potenciál. White Lies na jednu stranu příliš neaspirují na snahu o vlastní a nezaměnitelný zvuk, který by novátorsky měnil definice alternativního rocku, ale na straně druhé nenudí a jejich písně působí energicky a svěže. I v této poloze kapela posluchače přehnaně neprudí příliš odlehčenou, bezstarostnou a úmorně optimistickou atmosférou (která se stejně v žánru příliš nenosí). Jejich zvuk je ale stále hlavně syntézou několika různých a v současné době ceněných vlivů a kapel, kterou už "odněkud známe".

Jistě na nové desce uslyšíte tendence, které razí na svých posledních dvou studiovkách o něco profláklejší The Horrors. Skoro by se dalo říct, že Big TV rozpoložením i aranžemi navazuje na jejich Skying. Neztrácí tak stále znatelný kontakt se vzdálenější hudební historií a místy se hlásí i k post-punku. Nahrávka je v tomto ohledu potomkem současného zvuku ve stylu Hurts nebo Foals, který se občas nestydí hlásit k prarodičům typu Joy Division. Je ale nutno podotknout, že Big TV se naprosto vzdává "špinavosti" a agresivity klasického post-punku a na několika místech se okatě oddává uhlazenému popu.

Velkým kladem materiálu je pak vzrůstající hitovost - co se zpočátku zdá jako jednolitá masa monotónních písní bez zásadního potenciálu k zapamatování, se zanedlouho stává studnou chytlavých refrénů a rytmicky odlišných a slibných skladeb. Melodičnost této nahrávky vyzdvihl v rozhovoru i sám baskytarista White Lies, Charles Cave. Zde se nabízí srovnání s další podobnou kapelou - Editors, kteří na několika svých silných deskách dokázali dostát podobnému efektu.

Fakt, že jsou White Lies tak snadným synonymem pro tvorbu jiných kapel, je naopak jejich mínus. Na jedinečnosti jim navíc ubírá fakt, že se vezou spíš na ocasu hudební komety kapel, které záměrně pracují s post-punkovou temnotou a úzkostí a znovu ji, podobně jako to dělali s nadsázkou třeba Depeche Mode, snoubí s více uhlazenějšími a zkreslenějšími zvuky a romantičtější stylizací. Těch kapel je mnoho a většina White Lies minimálně co do proslulosti předběhla. 

Novinkové album ale přichází na hudební trh s velmi vhodným načasováním - White Lies vytvořili soundtrack k období mezi létem a podzimem, kdy posluchače už nečeká skákání na prosluněných festivalech, ale spíš přechod do pošmourných nálad města. Právě jako kulisa pobytu ve stále méně a méně rozpálené betonové džungli se Big TV zdá být ideální. A to ať už přežije nebo nepřežije v přehrávačích až do zimy a ať je to s originalitou kapely jakkoli.

BEST TRAX: Big TV, Getting Even, Be Your Man
ZKUS TAKY: The Horrors - Skying, The Killers - Hot Fuss, Foals - Holy Fire

Lucie Malá {vypnoutlink:Lucie}
5/7

 

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít