The Boxer Rebellion interview: Předskakovat Rolling Stones bylo skvělé

The Boxer Rebellion fungují od roku 2001 a natočili čtyři alba

Festivalová sezona skončila. Bylo pro vás tohle léto po vydání desky hodně hektické?
Dokončili jsme severoamerické turné, ale potom už nic divokého. Dostali jsme šanci předskakovat Rolling Stones v Hyde Parku, což bylo skvělé. Bylo asi největší vedro, v jakém jsem kdy hrál! Spíš následující měsíce budou hektické, ale to je dobře, je dobré být zaneprázdněný.

Těšíte se zpátky do klubů? Máte je raději než festivaly?
Obvykle preferuji hraní vevnitř. Nejvíc v zemích, kde jsme už trochu známější a můžeme hrát v divadlech a větších prostorech. To, že preferuji kluby, je hlavně proto, že si můžeme přivézt svůj zvuk a světla. Osvícení je pro nás skvělá vymoženost, kterou si uprostřed odpoledne na festivalu jen těžko dopřejeme.

Vaše turné začíná v Evropě a pak se přesune do USA a Kanady. Vnímáte velký rozdíl mezi evropským a americkým publikem?
Nevidím v tom nějaký zásadní rozdíl. Párkrát jsem si všiml, že v Severní Americe se publikum sjíždí z různých koutů, nejen z místa či státu, ve kterém právě hrajeme. Fanoušci tam jsou zvyklí jezdit velké vzdálenosti, aby nás viděli hrát. Taky jsem si všiml, že ve městech, kde se zpravidla takové koncerty moc nekonají, mají lidi zvláštní entuziasmus - je pro ně něco speciálního už jen to, že se ve městě něco děje.

Otázka o severoamerickém publiku mě vede k další. Co přiměje rodáka z USA, Tennessee, aby se přestěhoval do Anglie a založil tam kapelu?
Když jsem studoval na univerzitě na Floridě, jel jsem na zahraniční stáž do Londýna. Miloval jsem britskou hudbu, speciálně tu z devadesátých let - Oasis, Blur, The Stone Roses, The Verve, Radiohead, atd... Když jsem se tam přesunul, párkrát jsem hrál na různých open mic akcích, sám, což pro mě bylo strašlivě náročné, ale poznal jsem spoustu skvělých lidí, se kterými se dalo hrát. Nakonec jsem zůstal v Británii, protože mě hodně bavilo, na čem jsme s Toddem (Todd Howe, kytarista skupiny, pozn.red.) pracovali a nechtěl jsem se toho vzdát. A potom, co se k nám záhy přidal zbytek kluků, nebylo cesty zpět. Pokud se snažíš dělat něco v hudebním průmyslu, Londýn je na to jedno z nejlepších míst na světě, na rozdíl od malého městečka na Floridě!

Takže už považuješ Británii za svůj domov?
Je to tak. Žiju tady přes 13 let, víceméně jsem zde strávil celý svůj dospělý život a hodně jsem si na Londýn zvykl. Samozřejmě, moje rodina je pořád v Tennessee, ale mám rodinu i tady a spoustu přátel. Neumím si představit, že bych se odtud v dohledné době odstěhoval.

Je těžké po vydání čtvrté desky sestavit setlist na koncerty? Máte o tom v kapele velké dohady?
No jasně, na tom se nikdy neshodneme! Je to jedna z věcí kapelní rutiny, které úplně nesnáším, protože vím, že každý v kapele bude mít jiný názor na to co hrát a co ne. Zrovna dneska se scházíme ve studiu, abychom prodiskutovali, co budeme teď na turné hrát! Samozřejmě jsou songy, bez kterých by to nešlo a které jsou bez debat součástí setu a na těch se všichni shodneme, ale s některými to tak jasné není. A největší problém je, jak je nakonec uspořádat.

Kolem vydání Promises se nestrhl žádný velký mediální hype. Znamená to, že radši necháváte věcem volný průběh, na rozdíl od metody, kterou zvolili třeba Daft Punk se svým posledním albem? Kolem toho vznikl takový hype, že lidé už dopředu měli opravdu vysoké nároky a ty je těžké plnit.
Těžko nás můžeš přirovnat ke kapele jako jsou Daft Punk, jsou přece jen na úplně jiném levelu. Jsou tam obrovská očekávání milionů lidí, zatímco my jsme pro mnoho lidí ještě pořád úplně nová kapela. Když se člověk dostane na ten nejvyšší level, je podle mě téměř nemožné dostát tomu, jaký vznikne hype, protože už je sám o sobě větší než muzika samotná. Vždyť nakonec jde jen o deset songů, ne o biblických deset přikázání!

Jakožto kapela, která funguje 13 let, se asi The Boxer Rebellion potkali s několika fázemi fungování hudebního průmyslu včetně té současné, krizové...
Když jsme začínali, internetové obchody s muzikou a sociální média byla ještě v plenkách. Teď jsou tyhle dvě věci nejlepší způsob, jak o sobě dát vědět. Pamatuju si, že v roce 2005, když nám vycházel druhý singl u major labelu, vydali ho jen jako digitální download. Tehdy to vypadalo jako úplný nesmysl, a vlastně i byl. Přitom dneska je to jediná možnost, jak vydat singl! Je to svým způsobem neuvěřitelné, že někdo může vydat svojí hudbu po celém světě, aniž by opustil teplo domova. Což ale ještě stále neznamená, že se to bude prodávat.

Dotkla se vás krize hudebního průmyslu? Je na ní vůbec nějaký lék?
Největší problém pochopitelně je, že si lidé hudbu nekupují. Fanoušci chodí na koncerty, ale to neznamená, že si koupili tvoji desku. Pro nás, jakožto pro menší kapelu, která vydává na svém vlastním labelu, jsou tržby z prodeje desek velmi zásadní a hodně nám pomáhají. Nemyslím si, že existuje cesta, jak vyléčit ten starý model hudebního průmyslu. Jediný lék je asi úplně změnit přístup, což se teď právě asi tak nějak děje.

Zanedlouho vyrážíte na turné. Existuje recept, jak si udržet dobrou náladu a hodně energie, když je člověk pořád na cestách?
Myslím, že každý má hned lepší náladu, když se může pořádně vyspat! To je trošku jednodušší v Evropě, kde přejezdy mezi koncerty nejsou tak dlouhé a koncerty nekončí tak pozdě. Cestování ve Státech je někdy vážně unavující, takže koncerty v Evropě, které nás teď čekají, by měly být v klidu. Jedna z nejlepších věcí, které se můžou přihodit na turné je, pokud se na to najde čas, když máte šanci projít si město, ve kterém hrajete - navštívit i jiná místa než hotel a klub, dát si lokální jídlo a pít lokální pivo.

V České republice už jste hráli na Planet Festivalu v roce 2009, těsně než jste vydali desku Union. Teď se po čtyřech letech vracíte. Máte nějaká speciální očekávání spojené se zážitky z roku 2009?
Jo, ten koncert si velice dobře pamatuju! Vím, že jsme bydleli v Praze, ale ten koncert byl docela daleko od města. Taky vím, že pršelo, ale to není nic ohromujícího, to se na festivalech prostě děje. A pamatuju si, že jsme tam viděli koncert Peter, Bjorn & John. Bude skvělé si konečně zahrát svojí vlastní show v České republice. Nemůžu uvěřit, že to trvalo tak dlouho, než jsme to dali dohromady. Tím, že je to naše první samostatná show u vás, netuším, co můžeme čekat. Doufejme, že se aspoň někdo ukáže!

text: Martyn Starý