Chinaski: Při natáčení Stížnosti přijeli policajti. Se stížností

Chinaski příští rok oslaví 20 let na scéně

VZHŮRU NOHAMA

Nemůžu začít ničím jiným než vaším chystaným koncertem 6. února v O2 Areně. Jak dlouho předem se taková akce domlouvá?
Franta: S tím prvním nápadem přišla loni na podzim naše manažerka. Nejdřív jsme k tomu byli dost skeptičtí, ale pak jsme to pojali jako oslavu dvacátého výročí kapely. Letos v únoru, takže rok před koncertem, jsme podepsali smlouvu. Aktivně se připravujeme od léta. Jednou týdně se scházíme s týmem lidí a řešíme podobu stage, světla, zvuk a všechno ostatní.
Michal: Docela dlouho jsme sestavovali playlist, co a v jakém pořadí hrát. Ten už je hotový a teď už házíme na stůl nápady, co se při těch písničkách bude dít. Projekce, světla atd. Ota chce třeba hrát sólo vzhůru nohama. Nápadů je hodně, takže teď řešíme, co je technicky a finančně realizovatelné. Teď nás třeba napadla taková legrace, ale zjistili jsme, že je to věc za 200 tisíc...

• Chinaski oslaví dvacetiny v O2 Areně. Půjde o jediný koncert v republice

A kolik třeba stojí mechanika, aby mohl hrát Ota vzhůru nohama?
Franta: To jsme ještě neřešili. Zatím jsme vymýšleli, co by se k tomu muselo vyrobit.
Michal: Ona by se nějaká mechanika dala vyrobit, to není nic tak drahého. Problém je spíš v tom naučit se hrát vzhůru nohama. Gravitace funguje obráceně a Ota by musel nějaký čas před koncertem cvičit vzhůru nohama. Oni nám to tam v O2 Areně postaví, ale kde se to předtím Ota naučí?
Ota: Ve zkušebně asi ne.
Michal: Ale aby to nevypadalo na nějakou megalomanskou show, tak bych chtěl říct, že ten koncert chceme postavit čistě na kapele a na našich největších hitech co jsme za těch 20 let složily. Na náš tisící koncert jsme pozvali hromadu hostů, ale ten koncert trval čtyři hodiny a to už bylo moc. Tenhle narozeninový koncert bude vypadat jinak. Jestli bude host, tak jen jeden. Uvažujeme o No Name. Na druhou stranu si říkáme, že když už budeme hrát v největší hale v republice, tak by to něco speciálního chtělo. Naše Best of se jmenuje 20 let v síti, takže říkáme, pojďte se s námi zapojit.

Chystáte na koncertě něco natočit a později vydat na DVD?
Franta: Zatím to ve hře není.
Michal: Bavili jsme se o tom, ale profi záznam nechystáme. Natočíme si to pro sebe jako home video na památku, ale nic většího ne. Jde o to, že když takovou akci někdo točí na kamery, tak chce například úplně jiná světla. Těch komplikací by asi bylo zbytečně moc. Ale úplně to nevylučujeme.

Pokud by bylo v O2 Areně vyprodáno, bude na vás koukat nějakých 18 tisíc lidí. Hráli jste někdy před větším publikem?
Michal: Na samostatném koncertu nikdy. Na festivalu jsme měli samozřejmě víc, ale na samostatném koncertě jsme měli nejvíc nějakých 14 tisíc lidí. Přiznám se, že O2 Arenu nemám moc rád. Viděl jsem tam třeba AC/DC a přestože je miluju, tak jsem si ten koncert neužil. Osobně mám dobré koncerty spojené se sportovkou na Výstavišti. Je ale pravda, že tentokrát budeme na té druhé straně, to bude úplně jiný zážitek. Je to velká výzva a samozřejmě bychom byli moc rádi, kdyby bylo vyprodáno. I z tohohle důvodu teď půl roku před koncertem nehrajeme. A taky proto máme jen ten jeden koncert. Kdo nás chce vidět, musí do Prahy.

POLICAJTI SE STÍŽNOSTÍ

Jistojistě na koncertě zazní nový singl Stížnost. Na co jste si vy osobně naposledy stěžovali?
Ota: Na prezidenta. Na politiku.
Michal: Já už jsem na politku rezignoval.
Franta: Poslal jsem stížnost na obecní úřad. Vyfotil jsem začínající smetiště u nás v lese. Tak mě to nasralo, že jsem to zdokumentoval a poslal jsem to na městskou policii a na úřad.
Ota: Já asi brzo pošlu stížnost na sousedy. Pořád mě budí jejich dítě.

A nebudí náhodou jejich dítě tvoje pařby?
Ota: Já mám dítě taky, takže u mě už se pařby moc nekonají. (smích) Ale když už se nějakej mejdan uskuteční, tak jim to taky dokážu osolit až do rána.

Ke zmíněné skladbě jste nedávno dotočili klip. O čem je?
Michal: O byrokracii, o tom, jak nefungují úřady. Je to hodně o rozčarování, že jsme si po revoluci všichni představovali, jak bude všechno super a všechno bude fungovat a ono moc nefunguje. Není to ani tak stěžování jako spíš pocit rozčarování, že se ty naděje nenaplnily. Takže jsme se vlastně přidali k českému národnímu sportu, což je právě stěžování si. Popisujeme to ale takovou lehkou a humornou formou.

Na vašem facebokovém profilu jsem četl vtipnou historku o vrtulníku, který jste používali při natáčení klipu. Prý koukal paní do okna a ona na vás zavolala policii.
Michal: Nechali jsme si vyrobit velkou obálku, dvakrát čtyři metry. Na ní jsme napsali "stížnost" a namalovali na ní čtyři známky s tím chlapem... Nesli jsme to po ulici a chtěli jsme to donést před nějaký úřad, že jim to tam jako odevzdáme. Celé se to točilo z takové malé helikoptéry s foťákem. A najednou přijelo policejní auto, vystoupili dva policajti a říkají: "Máme tady na Vás stížnost." A my dostali záchvat smíchu. Šlo o to, že nějakej čecháček zavolal na policii, že kolem jeho oken lítá kamera a že kouká k němu do bytu a ať přijedou zakročit. My už měli naštěstí hotovo, takže jsme jim vysvětlili situaci a oni zase odjeli. Je ale hrozná škoda, že se to nenatočilo. V tu chvíli, když přijeli, jsme vypnuli kamery a čekali, co se bude dít. To by byl super začátek nebo konec toho klipu.

Zavolal na vás někdo policii i z jiných důvodů?
Michal: Kdysi za komárů na nás přijeli policajti, když jsme dělali hluk ve zkušebně. Vypnuli proud v celém baráku. Něco podobného se dělo v Liberci. Tam na nás přijeli policajti, když jsme nahlas zpívali na ulici. Odjeli, my jsme začali zpívat zase a oni se zase vrátili. "Jestli se sem vrátíme ještě potřetí, tak to bude fakt špatný."

Takže kromě rušení nočního klidu nic? Ani za dob Starejch hadrů? To se mi nechce věřit.
Michal: Bordel jsme dělali. Ale nikdy k tomu nepřijeli policajti (smích)

Zmíněný singl jste natáčeli s britským producentem Gregem Haverem. V čem byl oproti domácím producentům jeho největší přínos?
Michal: Ještě než s námi začal dělat, poslechnul si naše demáče, podíval se na náš koncert a já si myslím, že si v hlavě rovnou pojmenoval, co je v té kapele důležité a co je pro ní typické. Všechny tyhle věci pak ve studiu vyhmátnul a posílil. Největší přínos byl v tom, že sloužil kapele. Problém našich producentů je totiž v tom, že mají svůj pevný způsob, jakým pracují, a do toho svého mustru natlačí každou kapelu, s kterou dělají. Něco se jim zkrátka jednou povede a pak se toho dál drží i s dalšími interprety. Ty kapely pak ztrácí osobitost. Taky se ukázalo, že jazyková bariéra je vlastně super věc, protože nemůžeš pořád dokola řešit každou drobnost. Já anglicky pořádně neumím, takže když mi o něco šlo, musel jsem to říct stroze a jasně.

STO TISÍC PODPISŮ

Zanedlouho vydáte výběrovku. Jak moc bude kopírovat 10 let staré Premium?
Michal: To jsme právě nechtěli. Na té předchozí bestofce byly čistě singly srovnané chronologicky. Teď jsme vybrali jiné verze skladeb, nějaké živé verze a opět dvě novinky. Nikdo nemůže říct, že je tahle stejná jako ta předchozí.

• SOUTĚŽ: Vyhrajte CD Best Of Chinaski - 20 let v síti

Viděl jsem fotky, jak jste hromady cédéček podepisovali. Kolik jich bylo?
Michal: Tisíc. U tohohle stolu. Seděli jsme tady čtyři hodiny.

Když jsme u těch autogramů - dá se vůbec odhadnout, kolik jste za svůj život rozdali podpisů?
Michal: Odehráli jsme nějakých tisíc koncertů. Někde se nepodepisujeme vůbec, někde i hodinu a půl. Já bych to odhadnul tak na sto tisíc. Ty autogramiády jsou hrozně bezva. Po tom koncertě se uvolníš, dáme si pivo a ptáme se lidí, co se jim líbilo a co nelíbilo. Ty zpětné reakce mě hrozně baví. Takhle k nám třeba jednou přišel traktorista a říká: "Mám v traktoru CD měnič. Jenom kvůli vám. Abych vás mohl poslouchat při práci." To tě potěší.

Chystáte také novou studiovou desku. Michale před půl rokem v našem rozhovoru říkal, že řešíte, jestli má vůbec smysl vydávat fyzickou desku. Stále nevíte?
Ota: Když kapela vydává 20 let cédéčka, tak by v tom neměla přestávat.
Michal: Placka jako taková bude. Dokonce uvažujeme, že to vydáme i na vinylu.

Kolik materiálu máte? Posledně jsi říkal, že máte 4 skladby, za které byste dali ruku do ohně.
Ota: Máme tři (smích)
Michal: Dvě z nich jsme dali na bestofku a mezitím nic nového nevzniklo. Chtěl bych ale zmínit, že v říjnu vyjde kniha. Bude to příběh od našich počátků, úplně od základky. Jsou tam rozhovory nejen se členy kapely, ale i třeba s manželkou Pavla Grohmana. Pak bude ta O2 Arena, takže práci na desce jsme posunuli. Ale věřím, že příští rok na podzim by deska mohla vyjít.

Na závěr se zeptám, jaký je váš kapelní recept, jak po takové době vydržet spolu, jak překonat ponorky a nedat si do huby.
Ota: To je jak v manželství. Bejt tolerantní a jak pořád opakujeme, hlavně potlačit ego.
Michal: Většina kapel se rozpadá právě kvůli tomu egu, které přebije pocit z toho hraní. My asi máme pořád radši muziku než sami sebe.

text: Petr Adámek, foto: Tomáš Nosil / Universal Music