LIVE: Richard Müller a Fragile rozezněli v Brně své Hlasy

RICHARD MÜLLER & FRAGILE
Janáčkovo divadlo, Brno
22. 9.

Jelikož dosud album Hlasy nepřistálo na obchodních pultech, snažili se Fragile posluchače nalákat na tour prvním singlem, pro který vybrali a zpracovali Müllerův hit Po schodoch. Zaujmout se jim určitě podařilo, v jejich komorním a cappella provedení neztratila píseň nic ze své svižnosti.

Plochu jeviště bylo pro potřeby koncertu zmenšit. K tomu byly využity černé kulisy, uprostřed nichž se vyjímal velký bílý dešťový mrak. Pod ním se nacházela barová židle určená pro Richarda Müllera, což na pohled působilo, že prší přímo na něj, a kolem ní zleva tři židle pro dámskou část souboru a čtyři pro pánskou. Ano, to je dohromady sedm, ale Fragile je ve skutečnosti okteto.

Jako úplně první a zároveň první z největších hitů zazněla Nočná optika, následována dalšími hity jako Naša láska letí a Tlaková níž. Poslední jmenovaná byla zklamáním pro ty, kdo se těšili na obvyklou interpretaci Richarda Müllera, protože v této skladbě zůstal poněkud upozaděn a stěžejní část písně, tedy refrén, odzpívala zpěvačka z Fragile.

I když je soubor čistě vokální, jisté instrumentální prvky se v jejich hlasech uplatňují jako rytmická opora - kapelník Braňo Kostka v beat boxu šlape jako automatické bicí a bas Kamila Mikulčíka si klidně můžete splést s klasickým kontrabasem. Nástrojovými zvuky si i vypomáhají - například v písni Už asi nie si, kde zní trumpetové sólo, jehož zvuku dosahují tím způsobem, že jeden ze zpěváků nazpívá jeho melodii na mikrofon a zvukař ji zkreslí do potřebné barvy.

Do první půlky se z hitů vešla velmi povedená verze písně Štěstí je krásná věc, u které si zazpívalo i publikum v sále, a sólové vystoupení souboru Fragile s vokální onanií kapely Queen Bohemian Rhapsody, za níž si vysloužili standing ovation. Po pauze ještě pokračovali svým vystoupením písněmi Happy Day a Everybody Said But Nobody Did.

Už spolu s Richardem Müllerem se pokračovalo v programu valčíkovou Cigaretkou na dva ťahy, Milovanim v daždi a písní Nebude to l'ahké. Jako poslední zazněl Otčenáš, který věnoval zpěvák přítomnému Laďovi Kerndlovi. Jaký je obsah skladby, zde není třeba rozvádět, stejně tak není třeba přehánět gesta a efekty při její interpretaci, jinak vyznění začne balancovat nad propastí kýče. Dojem po téhle písni sestava spravila jediným přídavkem (bez něhož by je snad ani Brňané nenechali odjet) v podobě již zmíněného singlu Po schodoch.

Jak sám Richard Müller neopomene nikde zmínit, je projekt tohoto typu nesmírně náročný na přípravu, nejen co se týče tvorby aranží, ale hlavně samotného zkoušení a pilování jednotlivých hlasů. Výsledek ale určitě stojí za tu námahu. Jaká verze u které skladby je lepší, si už musí každý rozhodnout sám.

text: Nikola Illeová, foto: DENÍK/Jaroslav Sýbek, Jakub Klímek