Never Sol interview: S holkama je to snazší, v kapele je balanc

Never Sol

Začala jsi na konzervatoři, pak VOŠka se zaměřením na jazz, pak hiphopová kapela a teď Never Sol. Tohle už je nastálo?
Vypadá to tak. Prošla jsem si různými hudebními styly - třeba ta hiphopová kapela mě strašně bavila, ale chtěla jsem jít dál. Svým způsobem jsem se až doteď pořád hledala a teprve jako Never Sol cítím, že je to to pravé, to, k čemu jsem celou dobu směřovala.

Jak dlouho trvalo, než vznikly nové skladby?
Začala jsem na nich pracovat asi před třemi lety, některé jsou i starší. Vždycky jsem skládala, ale spíš jen tak. Neměla jsem cíl složit písničku jako takovou, ale nakonec to tak vždycky samo od sebe vyplynulo.

Spolupracuješ s Honzou Muchowem. Jak ses k němu dostala?
Potkali jsme se dva roky zpátky na základě toho, že jsem hrála v Café V lese, kam přišel Tomáš Zilvar, natočil krátký video z koncertu a poslal to Honzovi. Honzu to zaujalo, spojili jsme se, poslala jsem mu nějaké písničky, které jsem doma amatérsky nahrála, jemu se to líbilo a nabídl mi další spolupráci. V tu dobu zrovna pracoval na hudbě k filmu Ve Stínu.

To tedy považuješ za svůj startovní výstřel?
Určitě mi to strašně pomohlo. Byl to impuls pro další věcí - cítila jsem, že ty písničky mám dělat dál, že to má smysl.

Hrála jsi v hodně klipech, nejenom vlastních, ale i s Václavem Havelkou a Charlie Straight, navíc jsi byla modelka, neláká tě film nebo herectví?
Ta představa je super, ale neláká mě to a nemyslím si, že bych měla jakýkoli herecký kvality. Asi zůstanu radši u hudby.

Co si obecně myslíš o českých filmech? Nebo i polských, jako byl film Yuma, kde ses ty sama objevila?
Yuma je super, to se mi strašně líbilo. Přiznám se, že nejsem úplně filmovej fajnšmekr, takže mě musí něco opravdu zaujmout. Mám hrozně ráda filmový festivaly jako Fresh Film Fest nebo Famu fest. Tam mě zaujal film Vica, který dělal Martin Tauber.

A co soundtracky, lákají tě dál?
Spolupráce na soundtracku k filmu Ve stínu mě bavila a obecně platí, že soundtracky jsou super, protože jde o jiný způsob skládání a přemýšlení nad tím, co člověk vytváří. Když sama skládám věci, mám představu sama v sobě. V případě soundtracků je to jinak - tam hudba vzniká na základě vizuálního dojmu.

Studuješ kulturologii, kde ti asi dávají docela volnost. Myslíš, že sis vybrala dobře?
Myslím, že jsem si vybrala, jak nejlíp jsem mohla. Z konzervatoří jsem dostala divnou náladu a říkala jsem si, že by to chtělo vyzkoušet něco nového. Úplně náhodou jsem narazila na tenhle obor, kde se vyučuje mimojiné i antropologie, která mě baví. Asi se tím nebudu živit, ani jsem tam s tím nešla. Chodím ale hrozně ráda na přednášky, mám pocit, že mě to posouvá dál. A tak to má být. (smích)

Chtěla bys pak ve studiu pokračovat?
Přemýšlela jsem o tom, ale až skončím, chtěla bych si dát pauzu. Ráda bych se věnovala už jenom hudbě, takže jestli chci něco studovat, tak spíš kurz produkování hudby, to by mě zajímalo.

Spolupracovala jsi mimo jiné i s Floexem. Jak k tomu došlo?
Vlastně úplnou náhodou. Tomáš Dvořák sháněl zpěvačku asi rok a když měli před turné, tak mi zavolal, zda bych s nima nejela. Vzájemně jsme se neznali, ale dali jsme dvě zkoušky, zafungovalo to skvěle a zůstali jsme spolu doteď.

Na křest alba 26. září v Paláci Akropolis poprvé přibíráte do kapely další dvě holky. Pracuje se ti líp s holkama?
Určitě! S holkama je to snazší, v kapele je balanc.

Pojďme k tvému videoklipu Hands. Byl tajemný a těžko uchopitelný, budeš se toho držet i u dalších klipů?
Asi ano, baví mě to. Tajemný je, ale těžko uchopitelný? To si nemyslím.

Jaké cédéčko sis koupila naposledy?
Novou desku Emiky DVA, když hrála v MeetFactory. Bylo to ve chvíli, kdy se album nedalo pořídit jinde než na pražském koncertě. Je fajn, mít možnost si takovou desku koupit dřív, než oficiálně vyjde.

S kým bys sis ráda zahrála?
S Emikou. Strašně se mi líbí, jak se hudebně vyjadřuje, že je ženská a všechno si produkuje a skládá sama. Má dobrou vizi, jak věci dělat. Je pro mě největší inspirací.

text: Jana Václavíková