RECENZE: Kapelník XIII. století bez kapely uvízl v elektronice

Vydáno 13.10.2013 | autor: redakce

S osobností Petra Štěpána mají někteří spojeny Hrdiny nové fronty, většina pak nepochybně XIII. století a všichni tudíž elektrickou kytaru. Portfolio jeho hudebních chutí je však mnohem bohatší, jak poodkrývá na 3CD naplněném raritním, nicméně ne zrovna snadno uchopitelným materiálem.

 

RECENZE: Kapelník XIII. století bez kapely uvízl v elektronice RECENZE: Kapelník XIII. století bez kapely uvízl v elektronice

xiiistoleti horizontudalostiXIII. STOLETÍ FEATURING PETR ŠTĚPÁN
HORIZONT UDÁLOSTI
EMI
46 trax / 133:02 min

Tracklist: Faust, Horizont události, La femme fatale, Svátek hladových, Andy Warhol, Zodiak, Hvězdy chtějí patřit tobě, Iglau, Justina, Ten starý dům se rozpadá, Legenda o krysaři, Shylock, Tančírna, Dóže, Masky v Benátkách, Temnota, Zvonky, Kouzlo, Soudce a kat, Atmosféra světa, Kurtizána, Zamilovaná, Vyznání, Procitnutí, Vzpomínky, Záhada, Cesta po moři, Shledání, Jindřich V., Blood is Life (Válka praporů), Ve stínech, Zrcadla, Baletka, Reinkarnace, Bohové na strojích, Piper Alpha, Solaris, Phantom, Nostromo, Tank´s not dead, V oblacích, Nautilus, Casandra Express, Vzdušný tanec, Black Helicopters, Zhroucení vertikál

Úvodní díl kompilace by se dal nazvat psychologickou přípravou na věci příští. Čili skladby XIII. století od dob Amuletu až po Dogma, beze zbytku s absencí kytar a bicích. Do výběru tak spadly komorní skladby čechrané klávesovým odérem, jež na řadovkách fungovaly jako působivé zklidnění. Jejich kumulací tato přednost vyprchala. Navíc vyloženě irituje automatický bubeník (zejména v Andy Warhol), místy, konkrétně třeba při La femme fatale, Petr Štěpán v tajemnosti hlasu až přehrává a zajisté nechtěně působí takřka parodicky. Značná míra ponurosti ke Štěpánově tvorbě neodmyslitelně patří, tady se však nejednou namísto dramatického napětí prodírá do popředí melancholická ospalost. Budiž dobrou zprávou, že novinka Faust patří ke zdařilejším položkám.

Cesta mezi interpretem a posluchačem však může být i trnitější, čehož je druhá část trojboje výmluvným důkazem. Nabízí scénickou hudbu určenou pro Horácké divadlo Jihlava. Samostatně ale nefunguje. Vytržením z kontextu Shakespeareových divadelních her došlo k obnažení sterilních minimalistických skečů. Rozvleklé monotónní snůšce úsporných klávesových motivů bez výraznějších momentů totiž chybí bohatší instrumentace, ať již rocková či orchestrální, která by nápady zajisté posunula do poutavější dimenze. Navíc i tady hudba setrvává převážně v temném hávu. To může vcelku fungovat u historické hry (Jindřich V.), ale příliš rozverné nálady autor nenalezl ani v případě komedií (Kupec benátský, Komedie omylů).

Poslední disk patří elektronickému projektu Hindenburg. Stejnojmenná skladba uzavírala album Metropolis, ale to je jediné jeho pojítko s touhle bokovkou, jež se XIII. století na hony vzdaluje. V úvodním songu Bohové na strojích se Štěpán nejen vrací k inspirativnímu, tragickým osudem stiženému vzdušnému kolosu, ale pokouší se i o civilnější pěvecký projev. Z osobitého stylu se mu však příliš vymanit nedaří, ostatně nepatří mezi pěvce velkého rozsahu. Po nadějném začátku s náznakem hitových ambicí opět následuje sešup do čistě instrumentální laboratoře. Tentokrát ve znamení strojově chladných syntezátorových seancí, které mají byť jen k náznakům písní daleko. Zajímavá melodie v samplovém bejlí vykvete snad jen v divoké Tank's Not Dead a v naopak příjemně zklidňující - trefně nazvané - V oblacích. Nejvíc tyhle hudební obrazy patrně oceníte nad ránem s pilulkou pod jazykem.

Neobvyklý triptych v souhrnu nabízí v mnoha okamžicích překvapivou exkurzi do hudebního nitra Petra Štěpána, ale zároveň i pádný důvod vážit si jeho gothic rockově hřmící domovské kapely.

BEST TRAX: Horizont události, Ten starý dům se rozpadá, Bohové na strojích
ZKUS TAKY: M. Kocáb & M. Pavlíček - Černé světlo, Dušan Vozáry - Déva, Big Boss - Q7

Daniel Folprecht
3/7

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít