SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Rainer Ptacek (112.)

V hnízdě blues

Jako druhý syn českých rodičů se však Rainer Jaromír Ptáček narodil v tehdejším Východním Berlíně, přesně 7. června 1951. Rodiče cítili tíhu komunistických okovů i tam a o čtyři roky později, dávno před konstrukcí obludné zdi, emigrovali s dětmi do Chicaga. Malý Rainer záhy vyměnil housličky za milovanou kytaru ("Co s houslemi v době Beatles?", zněla jeho pozdější hláška). V roce 1972 se usadil v arizonském Tucsonu, kde se oženil a živil se jako opravář kytar. Jako na nástrojového i zvukového experta se na něj obracely i koncertní agentury, často vzpomínal na zážitek při testování akustiky v místní San Pedro Chapel, kontem 70. let nahrál několik demáčů a objevil se v pár regionálních souborech.

V 80. letech založil vlastní Das Combo, hostoval na deskách Giant Sand či skupiny Blackyho Branchetta. "Patřím do generace, která vyrůstala v 60. letech, a silně mě ovlivnila britská moderní bluesová škola, hlavně Rolling Stones, Fleetwood Mac nebo John Mayall. Pak jsem se začal pídit po původu ducha těch skladeb a s překvapením zjistil, že všechny cesty vedou k Robertu Johnsonovi."

Kultovní americký bluesman Robert Johnson na něj měl zásadní vliv při utváření vlastního jedinečného countrybluesového stylu s příměsemi folku a psychedelie. To už se specializuje na steel kytaru a dobro a v jeho projevu jako by ožíval duch nejen Johnsona, ale i Muddyho Waterse, Willieho Dixoba či Rye Coodera.

V kleci zatmění

Sólový debut Worried Spirits vydal v roce 1992 a kritika jej okamžitě zařadila mezi nejvýraznější zjevy moderního amerického blues. Začíná častěji koncertovat, kromě vlastních skladeb předkládá live i svébytné interpretace písní George Harrisona, Williho Nelsona a jiných, následují další tři sólovky (Barefoot Rock, Texas Tapes, Nocturnes), spolupracuje mj. s Robertem Plantem a Billym Gibbonsem ze ZZ Top. "Měl zvláštní, naprosto svůj pohled na blues, které hrál tou svou unikátní prstovou technikou. Byl to zážitek," vzpomíná Robert Plant. Ptacek žije s manželkou Patty a dvěma dětmi naprosto v pohodě bez skandálů v Tucsonu, když začne mít vážné zdravotní problémy.

V únoru 1996 je mu diagnostikován nádor na mozku za velmi nepříjemných okolností. Když jede na motocyklu do hudebního chicagského stóru, kde stále s láskou opravuje kytary, zčistajasna během jízdy ztratí vědomí a ošklivě se zraní. Podstupuje obligátní chemoterapii a radiační léčbu, intenzivně rehabilituje. Zvolní tvůrčí aktivity, ale muziky se nevzdává. Dokonce několikrát hraje i v rodné Evropě a podaří se mu nemoc zkrotit natolik, že se takřka vyléčí. O jeho postavení na tehdejší americké scéně svědčí fakt, že ještě za jeho života se zrealizuje jeho tribute album The Inner Flame, na které s chutí přispějí Plant s Pagem, někdejší kolega z Giant Snad Howe Gleb a zpěvačkou Emmylou Harris či PJ Harvey.

To byl červen 1997 a ve druhé polovině roku se nemoc vrací. Rainer Ptacek umírá 12. listopadu 1997. Dodnes vycházejí posmrtné reedice a kompilace jeho alb, ceněn je především koncertní záznam Live At The Performance Center. Českoněmecký ptáček se usadil v samotném hnízdě blues a naučil ho Američany vnímat nově. Málokomu se středoevropskými kořeny se podaří podobný husarský kousek.

text: Jan Petričko

Příště: Ol' Dirty Bastard