LIVE: Seether v akustickém provedení silnější dojem nezanechali

SEETHER
Roxy, Praha
10. 11. 2013

Možná vůbec největší problém spočíval už v plakátu, který na koncert lákal. V první řadě sliboval "special guests", jenže kde nic, tu nic. Proto většina příchozích, která nezaregistrovala doplňující informaci na facebookové události a vzorně se připravila už na osmou hodinu, pak pod pódiem strávila nekonečných 60 minut, než se vůbec mělo něco začít dít. Jenže ani poté show nezačala.

Seether se na pódiu ukázali až o další půlhodinu později a bez jakékoliv omluvy nebo vysvětlení si sedli na židličky a spustili první song. Čtete správně, legendy ukřičeného a emotivního post-grunge vzorně seděly a pěly své písně s akustickou kytarou jako u táborového ohně. Nebo spíš jako o krapet divočejších Vánocích, přinejmenším lampičky na bicích Johna Humhreyho tomu nasvědčovaly. Je otázka, kolika fanouškům unikl ten nenápadný dodatek na plakátu "An intimate evening with", který měl naznačit, že na programu není klasický set plný agresivních melodií a vypjatých emocí, nýbrž tichý a docela nudný akustický večer. Podle překvapených reakcí v sále a pozdějších komentářů jich v publiku byla většina.

• FOTOREPORT: Seether poprvé v Česku: v Roxy zazněly dozvuky grunge i Nirvana 

Teoreticky je sice možné, že kdyby plakát a tiskové zprávy informovaly o koncertě přesněji a důsledněji, očekávání by se od výsledného dojmu logicky lišilo, jenže tak či onak - ani samotný výkon kapely nebyl na takové úrovni, aby dlouholetým příznivcům vynahradil všechno ostatní.

Shaun Morgan a jeho parta nejsou právě typičtí folkaři a v tom vězí pověstné jádro pudla. Každý správný bard totiž ví, že pokud má celý koncert utáhnout jen s akustickou kytarou (případně nenápadnou basou a bicími, jako tomu bylo v onen propršený listopadový večer), musí si se svými písněmi patřičně vyhrát, musí střídat tempa, pracovat s polohami hlasu a celkově se snažit, aby i v intimnějším pojetí měl koncert tu správnou dynamiku. To se zde dařilo spíše výjimečně. Jinak se vše neslo v poklidném, ba až dokonce ospalém duchu, kdy jedna píseň střídala druhou a dohromady se na pódiu ani pod ním vlastně nic moc nedělo. Morgan sice do každé skladby dával svůj pověstný vokál s intenzitou, jakou známe z běžných vystoupení, jenže právě tím se úplně míjel s nastolenou akustickou náladou. Základním předpokladem pro dobré akustické vystoupení není "řvát jako obvykle", ale vyvážená práce s hlasivkami a jejich postupně gradující nebo naopak klesající tendence. Ale pozor, to neznamená, že to byl špatný koncert - nebyl, jen patřil k těm méně výrazným a tím pádem snadno zapomenutelným.

Zatímco jiní muzikanti využívají pauzy mezi písničkami k rozpravám s publikem, ve kterých v lepším případě přibližují vznik jednotlivých kousků, zde se akorát vděčně potahovalo z cigaret nebo usrkávalo vody, čímž se už tak dost pomalé odsýpání večera ještě prodlužovalo. Těch pár proběhnutých vtípků (například ten, kdy Dave Stewart nalil Morganovi do vody alkohol) si muzikanti vyměnili spíše mezi sebou, než že by se snažili o kdovíjaké propojení s obecenstvem. Zdálo se, že nedoceněnému jihoafrickému triu na promrzlých fanoušcích v Praze příliš nezáleží (ostatně k vyprodání měla Roxy asi tak daleko jako Nightwork k naplnění O2 Areny, tak proč se snažit...).

Odehraný materiál pocházel alespoň v úvodu z nejstarších řadovek, a i když si našli lidé, kteří si Gasoline nebo The Gift vychutnali, daleko větší ohlas sklízely živější skladby jako Rise Above This, Tonight nebo Here And Now, jež daly vzpomenout na skvělý vídeňský koncert, který bývalý přítel Amy Lee se svou kapelou absolvoval v březnu loňského roku coby support slavnějších 3 Doors Down.

Z pomalejších věcí zaujala samozřejmě Broken, ve které se basák Dale Stewart zhostil druhé akustické kytary a dle jeho přivřených očí si ji dokonce i vychutnal, a zmínku si zaslouží i nádherná Pass Slowly, která však díky absenci doprovodného vokálu v refrénech a zkrácení odzpívaných koncovek trošku ztrácela na lesku.

Dav se pořádně probral až na konci a nutno říct, že přes všechny výtky to byly právě Remedy a Country Song, které se postaraly o výraznější finále, díky němuž se domů odcházelo smířlivěji. Škoda, že takový nebyl i celý koncert. Jak se při loučení Shaun Morgan vyjádřil, doufá, že se do Prahy se Seether vrátí s klasickým, hlasitým programem, protože: "It's way more fucking fun." Lépe to vyjádřit nemohl. {vypnoutlink:Doors}

Setelist: Gasoline, 69 Tea, Driven Under, Fine Again, Sympathetic, Needle And The Damage Done (Neil Young cover), Here And Now, Pass Slowly, Breakdown, Broken, Gift Polly (Nirvana cover), Dazed And Abused, Rise Above This, Fake It, Tonight, Remedy, Country Song

text: Jan Trávníček, foto: Čestmír Jíra