Vrazi a vyvrhelové: TOP 10 songů Nicka Cavea and The Bad Seeds

Nick Cave and The Bad Seeds v Praze představí letošní novinku Push the Sky Away

10. Henry Lee

Where the Wild Roses Grow s Kylie Minogue je pecka, ale duet Henry Lee, který nazpíval Nick Cave se svou někdejší uměleckou i osobní partnerkou PJ Harvey, je ještě o chlup kouzelnější. Oba songy pocházejí z desky Murder Ballads a mají společnou tematiku amerických hrdelních zločinů a pošmournou atmosféru. Henry Lee vznikla parafrází tradiční folkové písně Young Hunting, jejíž historie sahá zřejmě až do osmnáctého století. Sleduje příběh ženy, kterou chce opustit její muž. Avšak neopustí - žena ho ubodá a jeho tělo hodí do řeky. Jak řekl Nick Cave, je to příběh o zuřivosti zrazené ženy.

9. Red Right Hand

Nicka Cavea zajímají hlavně příběhy vyvrhelů, zločinců a podivínů - věnuje se jim koneckonců i jako spisovatel. Red Right Hand s videoklipem, který je poctou hororům éry němého filmu, se objevila například v sérii filmů Vřískot. Název písně, která svou pomalou gradací nahání husí kůži, pochází z jednoho verše Ztraceného ráje Johna Miltona. Alespoň se o tom zpívá v jiné Caveově písničce Song of Joy. Cave obecně často reflektuje a komentuje své vlastní psaní a tvoření - můžeme si toho povšimnout i na nejčerstvější desce Push the Sky Away (Jubilee Street a Finishing Jubilee Street)

8. The Weeping Song

Blixa Bargeld, známý hlavně jako frontman experimentátorů Einstürzende Neubauten, byl členem Nick Cave and The Bad Seeds v letech 1983 až 2003. Kromě kytary obstarával i vokály - viz právě The Weeping Song. Spojení těchto dvou neuvěřitelných umělců je pro mnohé dodnes nejlepším obdobím tvorby skupiny. Šlo o přehlídky neuvěřitelných hlasových projevů, kreativity a odvahy k jinakosti. A hlavně - a to je zřetelné i v tomto videu, které tak trochu cynicky ironizuje jinak"„vážnou" píseň - byli Nick a Blixa zábavní a prostě kamarádi. Viz jejich kultovní přezpívání Where the Wild Roses Grow.

7. Stagger Lee

Další z kriminálních příběhů s nadneseným videoklipem, který má své kořeny v americkém folkloru. Stagger Lee (neboli Stagolee, skutečným jménem Lee Shelton) zavraždil o Vánocích roku 1895 Williama "Billyho" Lyonse. Pasák a gambler Stagger Lee se s Lyonsem pohádal a před salonem ho zastřelil. Jeho osoba se stala archetypem černošského zloducha. Pětadvacetiletý trest za vraždu mu byl časem částečně prominut, ale do vězení se dostal zanedlouho znovu. Navštívit hrob vraha, který se zapsal do lidové tradice a dějin hudby, můžete na hřbitově Greenwood v Hillsdale, Missouri.

6. Do You Love Me?

Sugestivní píseň Do You Love Me? není přirozeně žádným klasickým lovesongem o zhrzených citech nebo vyznávání věčné a věrné lásky. Videoklip se odehrává v zaplivaném, pofidérním baru v brazilském São Paulu a můžeme v něm sledovat náznaky béčkového filmového příběhu. Nick Cave si mimo jiné vyzkoušel i herectví. Hraje například v legendárním filmu odehrávajícím se ve vězení jménem Ghosts... of the Civil Dead, po bohu Brada Pitta (pro hollywoodskou star ve velmi neobvyklé roli) se objevil ve snímku Johnny Suede a sám sebe ztvárnil v oceňovaném Nebi nad Berlínem.

5. Tupelo

Po In the Ghetto byl celkově druhý singl kapely Tupelo, a to z druhé řadovky The Firstborn Is Dead z roku 1985. Je asi nejneuchopitelnější, v zásadě nejpodivnější a nejavantgardnější písní, která zřejmě ne náhodou připomíná zmíněné Einstürzende Neubaten. Připomíná doby, kdy post-punkové koncerty vypadaly spíše jako seance a skladby neměly pevnou strukturu. Textově zase Cave čerpá ze znalostí mnoha zdrojů - např. okolností zrození Elvise Presleyho (motiv mrtvého prvorozeného dvojčete využívá i ve své knize A uzřela oslice anděla) či písně Johna Lee Hookera o vyplaveném městě.

4. Jack The Ripper

Nick Cave se nevyhnul ani tak proslulé tématice, jako je případ Jacka Rozparovače. Sériový vrah v chudinských čtvrtích Londýna vraždil prostitutky - obětem prořízl hrdlo a poté zohavil jejich mrtvoly. Vzhledem k tomu, že pachatel nebyl nikdy odhalen, natož dopaden, je případ dodnes opředen mýty, domněnkami a stále se k němu vrací detektivové. Teorie o tom, že měl lékařské vzdělání, že vrahem byla žena nebo že byl do zločinu zapleten následník trůnu, tzv. ripperology stále lákají. Jinak Jack the Ripper je doprovázen adekvátním videem, ve kterém není nouze o umělou krev.

3. I Had a Dream, Joe

Stejně jako předchozí píseň pochází i I Had a Dream, Joe z alba Henry's Dream, sedmé studiovky z roku 1992. Tentokrát se nejedná o skladbu s nějakou složitou genezí a neznámým, nově objeveným příběhem. A právě nedostatek určité významové komplikovanosti pro desku bohužel znamenal vlažnější přijetí. Přitom právě třeba tato píseň názorně ukazuje i tu polohu Nicka Cavea and The Bad Seeds, která je dravá, rokenrolová, nespoutaná a nevyčerpatelně energická. Na desce najdeme i podobně odlehčenou a večírkovou "ódu na chlastání ke chlastání" Brother My Cup Is Empty.

2. Loverman

Skladbu Loverman najdete na albu Let Love In a s trochou nadsázky je to asi nejtemnější skladba o lásce vůbec. Najdeme v ní obraz ďábla, který stojí za dveřmi a vyčkává, aby se ve jménu zvrácené a nemocné lásky zmocnil své oběti, milenky. Láska a touha jsou pojímané jako emoce plné bolesti, nutkavosti, zvrácenosti a chorobnosti. Píseň je doplněna i adekvátně psychotickým a rozervaneckým videoklipem (ve kterém se přese všechno objevují i záblesky ironie, bez ní by to nebyl Cave). Dekadentní posedlost chtíčem a fascinace odvrácenými stranami tohoto nejvznešenějšího citu zaujala i jiné - coververzi Loverman umístila na album Garage Inc. Metallica, přezpíval ji i Martin L. Gore z Depeche Mode.

1. The Mercy Seat

Nejsilnější skladbou Nicka Cavea and The Bad Seeds je The Mercy Seat z výtečného alba Tender Prey z toku 1988. Tu částečně proslavila i předělávka od Johnyho Cashe. Píseň má v plné verzi něco přes sedm minut a největším masakrem je ona "nekonečná gradace" v závěru písně. Celá skladba je postavená na naléhavosti Caveovy až kazatelské, osudové dikce. A co jiného je víc osudové, než zpověď muže, který sedí na mercy seat - na elektrickém křesle. Skladba je vyvrcholením všech songů o vrazích, podvodnících a vyvrhelích - je totiž jejich společným, posledním monologem. Je písní vzpomínání na nedožitý život plný zla, posledního obracení se k něčemu vyššímu a naturalistickým popisem momentů těsně před a při vlastní popravě. A zároveň hrůzunahánějícím popřením strachu a smířením se smrtí.

text: Lucie Malá {vypnoutlink:Lucie}