LIVE: Labutí píseň Charlie Straight

CHARLIE STRAIGHT
Fléda, Brno
26. 11. 2013

Toho večera se to kolem Flédy opět štosovalo, taková fronta před klubem už dlouho nebyla - a to měli všichni lístky, protože už během dne vyšla zpráva, že je vyprodáno.

Než se na všechny dostalo, zabavili asi třetinu sálu No Distance Paradise. Úroveň nasadili zhruba jako na americkém maturitním plese, což se naštěstí s přibývající rozezpívaností zpěváka zlepšilo a rozhýbat lidi se jim nakonec celkem podařilo.

Nepříjemný byl dlouhý prostoj mezi oběma kapelami, jenž byl před publikem omluven technickými problémy. Charlie Straight začali hrát až ve tři čtvrtě na deset, ale jakmile nastoupili na pódium, bylo jim vše prominuto a následoval jásot při tónech první skladby Changing Trains.

• FOTOREPORT: Brno se rozloučilo s Charlie Straight

Při koncertu se toho mnoho nenamluvilo, ale emoce v sálu byly silné (nebo možná právě proto se moc nemluvilo?), všichni zpívali, nejvíce snad u skladby Your House a hitu Coco, takže zpěvák Albert vynechával a s pohnutím poslouchal publikum. To pak v následující skladbě Something New odměnil sprškou barevných konfet. Rozpovídal se až po Tiger In You Heart, o fanouškovi z Berlína, který si nechal vytetovat na nohu nápis Charlie Straight. Nechyběla ani skvělá sólová vložka klávesáka Michala Šupáka, který svou muzikálnost prokázal během večera i hrou na basovou a elektrickou kytaru, o jeho přesných vokálech nemluvě.

Pokračování bylo "zvrhlé" - v podobě coveru písně She Is Maniac z filmu Flashdance - ale povedené, do nálady na Flédě skladba skvěle zapadla. Kapela zařadila do setlistu i jeden nový song: Crush On Hooligan, jehož novost a neučesanost z něj čišela, hlavně v aranži nástrojového doprovodu, kdy na basu hrál klávesák a na elektrickou kytaru zase basák. V závěru zazněla Upside Down, s elektronickou taneční vložkou Šupáka, skokem Alberta do publika a krátkým stagedivingem.

Došlo také na představení (což bylo zároveň rozloučením) celého týmu Charlie Straight fanouškům. Přídavky se pak nesly v akustickém duchu, v úplně poslední skladbě Too Many Knives se v potemnělém sále rozsvítilo několik desítek prskavek a zapalovačů, což bylo grandiózní tečkou večera.

Kdo zažil více koncertů této třinecké kapely, mohl po čase konstatovat jistou jednotvárnost jejich produkce, brněnský večer však do této skupiny rozhodně nespadl. Vystoupení bylo živé a atmosféra na Flédě přetékala emocemi. Navíc fanouškům svitla naděje - s muzikou hoši nekončí, Albert avizoval, že tvoří dál. Co to bude a kdy to bude, nechme se všichni překvapit...

text: Nikola Illeová, foto: Romana Šlapáková