SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Michael Brecker (123.)

Narodil se 29. března 1949 ve Philadelphii. Aby se mohl věnovat hudbě, nemusel jako spousta dnešních legend utíkat kvůli nesouhlasu rodičů z domova. Jeho otec, amatérský pianista, mu naopak pouštěl desky a bral ho spolu s bratrem na koncerty těch nejlepších. Zatímco se Randy, starší ze sourozenců, pustil do studia hry na trumpetu, Michaela chytil klarinet a altsaxofon. O pár let později mu na střední škole učarovala alba Johna Coltranea, a pak přibral do svého arzenálu tenora, aby byl blíže svému celoživotnímu vzoru.

Neexistovalo (a je tomu to tak dodnes) lepší místo pro získání zkušeností než New York. Mladý talent dostával mnoho nabídek ke spolupráci a když se trochu otrkal, dal dohromady jazz-rockovou formaci Dreams. Nepatřil mezi ortodoxní zastánce starého jazzu a ze zvuků elektrických kytar rozhodně neměl husí kůži. Ve skupině nechyběl Randy a na židličku u bicích se podařilo sehnat slavné jméno Billyho Cobhama. "Ocitli jsme tam tehdy v trochu kritické době. Později se říkalo, že hranice jazzu a popu začaly být toho času méně zřetelné," vzpomíná Michael.

Heavy Jazz

Oba bratři hodně spolupracovali a navzájem si dohazovali angažmá. Na čas se sešli u klavíristy Horace Silvera, což jim udělalo dobrou reklamu, než dali dohromady úspěšný projekt Brecker Brothers. Síla tohoto uznávaného seskupení byla v silnějším a tvrdším, než bylo u podobných kapel obvyklé, a to jim pomohlo přitáhnout i obdivovatele jiných stylů.

Do hudebního dění sourozenci nepřispívali jen progresivními nahrávkami, ale rovněž správou klubu Seventh Avenue South. Známí muzikanti ve vedení přitahovali ambiciózní hráče a noční jamy se často táhly až do ranních hodin. Na těchto jazzových orgiích vykrystalizovala sestava, v následujících letech známá jako Steps Ahead. Šlo o kvartet, jehož obsazení se hodně měnilo, ovšem vždy bylo stoprocentně all-star a vydání každého ze sedmi alb znamenalo velkou událost.

Zbytek sedmdesátek i velkou část osmé dekády prožil Brecker hlavně jako vyhledávaný sideman, ale i přes narůstající úspěchy se z něho nestala nafoukaná celebrita. Skromně doprovázel hosty známe televizní show Saturday Night Live a pár taktů "nafoukal" například na studiovky Jamese Browna, Johna Lennona, Bruce Springsteena a stovek dalších.

Sólové příběhy

Na debut, nesoucí saxofonistovo jméno, došlo až v roce 1987. Vyzrálost nahrávky si získala velkou oblibu, stejně jako její pokračovatel Don't Try This At Home, a saxofonista se radoval z první Grammy. Počátkem 90. let strávil rok a půl na turné s Paulem Simonem. Odpočinul si od jazzu a nasbíral energii na následné znovuobnovení Brecker Brothers. Společné album a o tři roky starší sólovka Tales From The Hudson mu vynesla řadu dalších ocenění. Zejména druhý disk patří k tomu nejlepšímu z jeho diskografie. Lahůdkou jsou rovněž dvě nahrávky přibližně z přelomu století - Time Is of the Essence a Nearness Of You. Účast významných bývalých spolupracovníků vyšvihla desku na nejvyšší příčky žebříčků. Ani po padesátce tedy nepřišla žádná tvůrčí krize a renomované časopisy zavalovaly Breckera tituly sólista nebo jazzman roku. "Rád udržuji svou hudbu čerstvou. Vždycky mě zajímají věci, které jsou pro mě nové," říkával. Důkazem budiž např. příspěvky Brecker Brothers na proslulé acid jazzové kompilaci 90. let Rebirth Of Cool i účast na jiných progresivních nahrávkách.

Michael Brecker se pro výtečnou techniku a zajímavé harmonické cítění stal svého času novým idolem mladých hráčů. Propojoval prvky klasického jazzu se vznikajícím rockem a podobnými energickými styly. Na rozdíl od staromilců neváhal používat kromě klasických také elektronické dechové nástroje umožňující saxofonistům vyluzovat hutní analogové zvuky obdobně jako klávesové syntezátory. Poslední roky však trápily muzikanta a skladatele komplikované a vleklé potíže s leukémií. Pokaždé když mu zdraví umožňovalo hrát, neváhal a s vervou se do toho pustil. Od 13. ledna roku 2007 je však jasné, že nic takového se už nestane.

Text: Jan Mazura

Příště: Rick James